Vyprávěj: Nepolepšitelného sukničkáře Radka Krásu si zahrál šarmantní Jiří Štěpnička

Rodinná idylka se Jiřímu rozplynula těsně před čtvrtými narozeninami. Jeho maminka, slavná prvorepubliková herečka Jiřina Štěpničková (1912-1985), se rozhodla emigrovat. Jenže úspěch někteří lidé neumí odpustit, a tak se jí útěk do ciziny kvůli udání nepovedl. Jiřina Štěpničková putovala do vězení a malý Jirka skončil v dětském útulku, kde mu společnost dělaly malé děti od cirkusu. Na pobyt nevzpomínal ve zlém, od dětí se naučil padat ze schodů a metat salta. Nakonej si ho z útulku vzal otec, známý výtvarník Jan Samec, který si ho odvezl do Karlových Varů. Mamince do věznice psal a ona mu jeho dopisy opravovala červeným inkoustem, který si vyžádala ve věznici. Časem došlo i na návštěvy, čtyřikrát do roka, když byla vězenkyně poslušná.

Bez matky nijak zvlášť netrpěl, ale hodně ho zasáhlo, když se ho jako osmiletého hocha zeptala cizí žena, zda je pravda, že matku ve věznici zastřelili. Nevěděl, jak zjistit pravdu, dokud se za ní nevydal na návštěvu.

Matku pustili, když mu bylo 13 let, a vrátil se s ní do Prahy. Už tehdy věděl, že chce být hercem. Cesta k hereckému vzdělání však nebyla jednoduchá. Přece jen byl synem vyvrhelky a trestankyně. Potřeboval hodně velkou přímluvu, ale nakonec se na DAMU dostal.

Kromě hereckého talentu se Jiří Štěpnička proslavil i v dabingu – jeho hlasem promlouvá i slavný Harrison Ford.

S matkou měl Jiří hodně hezký vztah a svěřoval se jí se svými problémy. Ona byla velice aktivní, aby mu vynahradila roky, kdy mu jen opravovala dopisy. Když se začal zajímat o děvčata, pochopila, že by potřeboval mužský pohled na věc, a tak jej odvedla k básníku Jaroslavu Seifertovi, aby mu dal praktické rady do života. A on to udělal. Herec si však cenné rady nechal pro sebe, jak si to básník přál.

V seriálu Vyprávěj byl jako Radek Krása vyhlášeným proutníkem, který se usadil až v pokročilém věku. V reálném životě potkal osudovou lásku už na gymnáziu. Tam se škádlili tak dlouho, až se do sebe zamilovali. Z lásky se jim narodily dvě děti. Ty dostaly příjmení po matce, která zůstala Říhová, protože odmítla příjmení Samcová. Ani jeden z potomků se však nevěnuje herectví.

Ani Jiří nechtěl být Samec, a protože mu všichni od dětství říkali Štěpnička, zvolil si toto příjmení jako umělecký pseudonym. Oficiálně se Štěpničkou stal až po roce 1989, protože dřívější snaha na matrice mu nevyšla. Mohl si změnit příjmení jen tak, že by převzal příjmení své ženy.