Zítra v Ulici: Ve středu Vanda schytá ránu do srdce od někoho, od koho by to nečekala

Jolana obviní Blanku a Evžena ze zrady

Ve středu se u Blanky (Linda Rybová) a Evžena (Martin Finger) objeví nasupená Jolana (Miluše Šplechtová), k níž se pochopitelně doneslo, že poskytli azyl nezvedené Vandě (Kristýna Hrušínská) na statku. Tím jí vlastně ulehčili útěk od Esterky a ona to od nich samozřejmě bere jako podraz.

Dvojice se pokusí Jolaně vysvětlit, že kdyby Vandě nepodali pomocnou ruku, odešla by neznámo kam. Byla dost pevně rozhodnutá a těžko by se vrátila domů. Připadalo by jí pak, že zase selhala. Takhle alespoň vědí, kde je. Kromě toho Vanda se na statku snaží pomáhat. Uklízí, povléká postele, krmí ovce.

Pokud by na ni vyvíjeli nátlak, mohla by se zaseknout, zmizet a skončit v nějaké herně, kde prohýří zbytek úspor. „Takže zase budeme skákat podle ní,“ rozčiluje se Jolana. Ne, tentokrát ne, rozhodne vzápětí.

Vždycky jsem ji hájila, ale teď musím hájit Esterku!

Později večer se samotná Vanda objeví u Blanky doma

Nechá se pozvat na výbornou svíčkovou, na níž si mimochodem bude u babičky a dědy pochutnávat také Klárka. Právě ona se najednou Vandy zeptá, kde má miminko. Nechala snad Esterku samotnou doma? Je holčička ráda s babičkou? Až jednou Esterka bude mít dítě, bude z Vandy také babička.

Tyhle a další otevřené a krutě upřímné dětské řeči se zaryjí Vandě do srdce jako dýky, ale stejně nedokážou změnit její rozhodnutí. Ve chvíli relativního soukromí navrhne Blance, že by na statku mohla vypomáhat dál za menší obnos, aby měla práci, než si najde něco v Jihlavě. Přitom už tam vlastně zadarmo bydlí, aniž by se podílela na nájemném nebo energiích. Blance se to rychle přestane líbit.

„Ne, to nepůjde,“ odvětí opatrně, ale rázně a dodá, že s jejím útěkem od dítěte také nesouhlasí. Blanka, Evžen, Jolana, stejně tak Rosťa (Jiří Černý), všichni si myslí totéž – Vanda dělá obrovskou chybu a zodpovědnost ustavičně přehazuje na druhé, ale ona je máma Esterky. Ona bude mít jednou přesně takovou holčičku, jako je Klárka, která se s ní bude chtít mazlit, bude pro ni psát přáníčka a ve škole recitovat básničky, bude ji považovat za nejlepší mámu na světě. Žádná matka není dokonalá, ale v očích svého dítěte bude. A tohle nebohé dítě, které za nic nemůže, se místo toho bude ptát, co je na něm tak strašného, že jej vlastní maminka opustila.

Blanka téměř pláče, když tohle všechno Vandě říká ve snaze přivést ji konečně k rozumu, ale s tou ženskou nic nehne. Jakmile jí Blanka potvrdí, že na statku nemůže dál zůstávat, vyprosí si na ní ještě alespoň týden, aby měla čas najít si něco jiného. Domů k Jolaně a dceři se očividně vracet nehodlá.