Láska se dá vyznat mnoha způsoby. Jeden netradiční vymyslí v Ulici

Jak Herman slíbil, bude stát u Gábininy nemocniční postele, až se vzbudí z narkózy. Jemně ji sám probudí, aby ji pozdravil a zjistil, jestli je alespoň v mezích momentální normy v pořádku. 

Gábina vydrží být vzhůru jen chvíli, ale vidět Jirku jí vykouzlí úsměv na tváři. Na další informace a bohužel ne úplně optimistické bude ještě času dost. Gábina v ten moment nemá ponětí ani o tom, že jí lékaři museli odebrat uzliny ke kontrole na histologii, ani o tom, jak její otec řádil a vyhrožoval v nemocnici.

Když Mário se starostou Hložánkem spojí hlavy, aby vymysleli plán, jak dát Lumíra a Kateřinu dohromady, může z toho vzniknout jenom nějaká kulišárna, kterou jen tak někdo nepřijme a nepochopí. Jediný, kdo ví, o co běží, je Lumír, kterého vyděsí vyvěšený plakát, na který zírají všichni z Ulice.

Oba spiklenci měli sice snahu, ale i kdyby se nápad Lumírovi líbil, provedli to naprosto špatně. Z Kateřiny se místo zvířete stane obyčejná krabice. Ale jak se to říká v pohádkách, všechno dobře dopadne?

Herman ale Gábinu dál chrání před neurvalým Mastným jako hlídací pes, i když musí skousnout spoustu nepříjemných slov a výhružek. Potkají se totiž znovu v nemocnici a znovu se spolu pohádají. Jirka totiž nechce dovolit Mastnému, aby šel za Gábinou, protože si to sama tak přála, ale je to jako házení hrachu o zeď. Dočká se jen vzdoru a opovrhujícího výrazu.

Jirka je však muž s velkým M, a tak vytrvává. Navíc přemýšlí, jak by mohl potěšit i Šimona a zvednout mu náladu. A vymyslí něco velkolepého, samozřejmě v očích Mastného naprosto nevhodného. Šimon je nadšený, ale prarodiče mu úmyslně zkazí veškerou radost a s Jirkou ho nepustí. Mastnému major leží tolik v žaludku, že na něj vymýšlí křivárnu. A Herman se ho přitom před Šimonem zastává.