Vyčpělost a kritika, přesto si opovrhovaná Ulice stále drží své publikum. Tohle za tím vězí

Bezpečná rutina, ale i přísun aktuálních témat

Ulice funguje u pravidelných diváků jako jistota, na kterou jsou už léta zvyklí. Každý všední podvečer si zapnou televizi, i kdyby jen jako kulisu k jiným domácím činnostem, a hned mají lepší pocit z něčeho známého, předvídatelného, ale bezpečného. Děj je koncipován tak, aby se dal snadno sledovat bez toho, že vám třeba při žehlení něco unikne. Mnozí na sociálních sítích opakovaně zmiňují, že je to večerníček pro dospělé, u něhož si odpočinou a spokojeně završí náročný pracovní den.

Je to v podstatě neodmyslitelný oddechový rituál.

Osudy svých oblíbených postav sledují fanoušci vlastně už desítky let, což logicky vytváří silné emoční pouto a nostalgii. Diváci, kteří s příběhy vyrůstali, u seriálu často zůstávají už jenom proto. Právě dlouholetá tradice spojená se ztotožněním s postavami a jejich každodenními starostmi i s aktuálními společenskými tématy zajišťuje seriálu přetrvávající popularitu. Ulice je známá tím, že se vedle vztahových zápletek snaží otevírat i závažná společenská témata, aby oslovila širší spektrum diváků řešících podobné problémy a nabídla jim případnou pomoc.

Šikana ve školách a na pracovištích, psychické problémy mládeže vedoucí až k sebepoškozování, milostný trojúhelník a polyamorie, náhradní mateřství nebo četné závislosti, tím vším už se seriál v minulosti zabýval a přináší další neméně závažné náměty rezonující společností. Ne každý je tímto krokem nadšen, leckdo by si naopak přál, aby Ulice přinášela pozitivní, veselá a odlehčená témata, protože koneckonců – dramat už máme právě dost ve svých skutečných životech. Alespoň prostřednictvím seriálu se chceme odreagovat.

K postavám máme blízko, jako by to byli naši známí

Protože postavy bývají často vykresleny poměrně obyčejně a lidsky, působí opravdu jako naši dobří známí nebo sousedé z ulice. Míváme pocit, že je známe, a někdy to dokonce zachází tak daleko, že diváci ignorují onu hranici mezi hercem a postavou. Např. Filip Rajmont se jednou zmínil o tom, že jej fanoušci skutečně považují za středoškolského profesora. Poměrně dlouho mu také vyčítali, že svou ženu Hedviku (Lenka Zahradnická) opustil u oltáře, a nechtěli pochopit, že to bylo jen v rámci role.

Své by o tom mohli vyprávět i největší seriáloví záporáci. Jiří Štrébl byl kvůli roli nepříjemného Miloše Knoblocha dokonce napaden, než se ho scenáristé rozhodli raději předělat na sympatickou komickou figurku. Každopádně tato iluze blízkosti a vztahu k postavám je dalším důvodem, proč přetrvává obliba Ulice.