Pohlreichův souboj restaurací: Pro někoho předražené blafy, pro jiné budoucnost české kuchyně

Hostům se nepodávají žádné klasické české pokrmy, a tak na jídelním lísku nenajdete žádné kynuté buchty ani oblíbenou omáčku od maminky. Moderní česká kuchyně je jiná a rozhodně není pro každého. Na jídle je však dobré, že ho člověk může ochutnat, aby si na něj udělal názor. Můžete vyrazit třeba do jedné z restaurací, které se budou snažit přesvědčit Zdeňka Pohlreicha o tom, že právě ony si zaslouží být tou nejlepší restaurací tohoto soutěžního klání. 

O přízeň známého šéfkuchaře i diváků se utkají strakonická restaurace Sůl a řepa a olomoucká Long story short. 

Vždy když někdo přišel s něčím novým, tak byl za blázna. Jsem rád, že dneska už není hon na čarodějnice. Možná bych byl první kuchař upálený na hranici,  

míní o svém přístupu k vaření Pavel Drdel.  

Poměrně rychle jsem dostal odvahu otevřít si něco svého. Ve dvaadvaceti jsem otevřel restauraci a ve dvaadvaceti ji zase s velkými dluhy zavřel. Musel jsem rychle vydělat peníze, nechtěl jsem mimo gastro ani je vydělat nelegálně, třeba prodejem drog. Šel jsem nejdřív do Rakouska a pak do Vancouveru. A tam jsem se stal jedním z nejmladších šéfkuchařů. A pak přišla nabídka z Long story short,  

připomíná si začátky Petr Heneš. 

Oba šéfkuchaři soutěžních restaurací mají originální přístup k vaření a používají pro českou kuchyni netradiční a specifické ingredience. Jeden staví na vlastním pečivu, druhý na netradičních fermentovaných plodech. Dohromady ale vytváří neotřelé kombinace, za kterými jezdí hosté z celé země.  

Zděněk Pohlreich si pochvaluje, že se konečně setkává v restauracích s kvalitním vybavením a s dobrou úrovní služeb, kterou personál nabízí. Je nadšený také z toho, že hlavní postavou restaurace je konečně šéfkuchař, nikoliv investor.  

Středeční menu, které si divák může užít alespoň prostřednictvím obrazovek, nabídne pepřenky z rojického kapra, paštiku se svatojánskými ořechy, houbového kubu s fermentovanou pšenicí nebo květák s drožďovou omáčkou. Jako dezert se bude podávat knedlík s ovocem, ale i vepřové koleno. 

Zřejmě to nebude zrovna inspirace na nedělní oběd, ale někdy trocha experimentování neuškodí. Už jen to, že takové restaurace prosperují, může být důkazem toho, že tam lidem chutná a jsou ochotní za netradiční jídlo dobře zaplatit.