Pan profesor: Martin Pechlát jako ředitel alkoholik

Jak mu půjde abstinence ve zmatku, který pro něj pravidelně obstarává někdo ze studentů nebo z učitelského sboru?

Martin Pechlát jako neurotický ředitel gymnázia 

Martina Pechláta si v roli neurotického ředitele gymnázia, který na konci první řady sklouzl k alkoholu, nemůžete nezamilovat. Před kamerami předvádí opravdické emoce a člověk, aby se ho ve vyhrocených chvilkách i bál. Jenže diváci, kteří na Pana profesora koukají pravidelně a ujít si nenechali žádný jeho díl, dobře vědí, že Jaroslav Král (herec Martin Pechlát) je v hloubi své duše velký lidumil. Ačkoliv křičí, vyhrožuje a prská na všechny strany, pravdou je, že školu, studenty a učitelský sbor miluje. Velmi specifický vztah má také k nekonvenčnímu učiteli Markovi Vlčkovi, který pravidelně udržuje jeho krevní tlak v patřičných výšinách.

Jaroslav Král vede školu pevnou rukou... Nebo se o to alespoň snaží. Pravdou ale je, že v jiné škole by se mu to dařilo o něco více. Někdy má totiž pocit, že jeho gymnázium je instituce plná bláznů a že on je jedním z nich. I díky neustálému stresu propadl Jaroslav Král alkoholu. Svou závislost se mu však před ostatními podařilo ututlat. Na krátkou chvíli se nechal zastoupit učitelkou Karolínou Beránkovou a šel do léčebny. Už samotný fakt, že svou závislost přiznal, ukázal jeho duševní sílu. 

Herec Martin Pechlát má v seriálu Pan profesor možnost ukázat všechny své herecké kvality. Jeho role totiž není jen tak ledajaká. Jaroslav Král se snaží vést školu pevnou rukou podle přísných pravidel. Bohužel se mu ne všechny jeho snahy vyplácí. Jde především o to, že mu leckdo hází klacky pod nohy. Namísto, aby se věnoval běžným záležitostem, žehlí jeden průšvih za druhým. To vyplňuje jeho veškerý čas.

Jaroslav Král je bez své Irenky docela bezradný 

Jaroslav Král chce vést školu dobře a vzorově pro ostatní. Pravdou bohužel je, že bez své asistentky Irenky je úplně bezradný. Ve čtvrtém díle se však ukázalo, že ani Irenčina absence nemusí ve škole způsobit úplný chaos. To ale jen v případě, že ji zastoupí zbytek učitelského sboru. Jaroslav Král má také štěstí, že spousta věcí, která na první pohled vypadá neřešitelně, se vyřeší sama, respektive za pomocí Marka a Karolíny.

Jaroslav Král tedy řve na všechny, a když zrovna neřve, zrovna něco hledá nebo je bezradný. Všichni tak kolem něj chodí po špičkách, a když mohou, ředitelně se úplně vyhnou. Co by tak neurotickému a abstinujícímu řediteli gymnázia pomohlo? Že by to byl chlupatý čtyřnohý mazlíček? Možná!