Nepovedené děti v ikonickém seriálu Nemocnice na kraji města

Doktor Štrosmajer byl na oddělení považovaný za lékaře, který je nejen dokonalý ve své profesi, ale je také lidský, bez ambicí šplhat po zádech svých kolegů a velice přátelský ke všem kolegům a nemocničnímu personálu, tedy kromě jedné zdravotní sestry. Dobrou pověst mu kazila pouze jeho dospělá dcera Irena, kterou bravurně zahrála ostravská rodačka Helga Čočková. Ta v seriálu kradla otci peníze a snažila se za každou cenu udržet si svého seriálového partnera (Jiří Kodet). Ten dokonce požadoval po doktorovi pravidelnou apanáž, aby vztah s Irenou udržoval.

Přestože by si před Irenou každý fanoušek doktora Štrosmajera odplivl, role nepovedené dcery ji proslavila.V jednom starším rozhovoru Helga Čočková zavzpomínala na svého seriálového otce, který sice navenek působil jako velký šprýmař, ale sám musel bojovat se svými psychickými problémy. S Milošem Kopeckým se jí pracovalo moc dobře, když měl své dobré dny. Jinak to bylo trochu složité. Své deprese tajil, ale sama zažila, že měl dny, kdy mu bylo zatěžko vůbec komunikovat. V těch dnech nechtěl žádnou pozornost, ale i ve chvílích, kdy bylo zřejmé, že se necítí dobře, se choval jako profesionál a nikdy nebyl na ostatní herce hrubý nebo nepříjemný.

Peklo nejoblíbenějšího lékaře Sovy

Ani takový bezchybný člověk, jakým byl primář Sova, to s potomkem neměl jednoduché. Jediný syn Karel (Ladislav Frej), zřejmě pod tlakem rodinné tradice, musel následovat svého otce. Bylo těžké nezklamat očekávání, že bude stejně dobrý a ceněný jako otec, ale Karel nebyl navíc moc sebekritický a všechny své neúspěchy sváděl na ostatní.

Pro primáře Sovu to musela být skutečná zkouška jeho tolerance, pochopení a diplomacie. Karlovi se snažil opakovaně zachránit čest, práci i manželství a dalo mu to zabrat více než jeho nejzapeklitější operace na ortopedii.

Jako otec samozřejmě dlouho neviděl Karla v pravém světle a když nakonec zjistil, jaká je realita, musel polykat mnoho hořkých pilulek. Karel byl úplně jiný a nikdy nedokázal jít po stejné cestě jako otec. Nakonec si však konečně našel svou cestu. Byla jiná a méně idealistická, ale ke cti mu je nutné přiznat, že se hodně snažil stát se lepším člověkem. Jen mu to trvalo déle, takže z něj nikdy hrdina nebyl.

Očekávání a zklamání z potomků pokračovalo i v dalších sériích. Ani doktor Arnošt Blažej nebyl na všechny své potomky hrdý. Děti měl s první i druhou ženou a syn, kterého viděl jako svého následovníka, se rozhodl sny svého otce nenaplnit.