Máňa Ženíšková: Mohla být větší hvězdou než Mandlová. Místo slávy si vybrala rodinu

Kráska z rodiny, která psala české dějiny

Když se 6. ledna 1909 narodila Marie Ženíšková, nikdo netušil, že se z ní stane jedna z nejznámějších tváří českého němého filmu. Přitom už její rodinné zázemí připomínalo román. Dědečkem byl slavný malíř František Ženíšek, autor části výzdoby Národního divadla, a otec Julius Ženíšek patřil mezi průkopníky automobilismu v českých zemích. Rodina byla početná, kulturně založená a umění v ní mělo pevné místo.

Mladá Marie, které nikdo neřekl jinak než Máňa, navíc oplývala tím, co film tehdejší doby miloval nejvíce – fotogenickou tváří, přirozeným půvabem a schopností zaujmout diváka jediným pohledem. Nepotřebovala herecké školy ani dlouhá léta na divadelních prknech. Kamera si ji zamilovala téměř okamžitě. Podle dobových vzpomínek patřila k herečkám, jejichž fotografie lákaly diváky do kin stejně spolehlivě jako jména hlavních hvězd.

Když filmový svět objevil novou hvězdu

Do filmu vstoupila už jako velmi mladá dívka a během několika let se stala jednou z nejobsazovanějších hereček své generace. Objevovala se v komediích, melodramatech i romantických příbězích, které tehdejší publikum milovalo. Hrála v němých i později zvukových filmech a na rozdíl od mnoha kolegů zvládla přechod mezi oběma érami bez větších problémů.

Její filmografie dnes obsahuje desítky titulů. Objevila se například ve filmech Pantáta Bezoušek, Svatý Václav, C. a k. polní maršálek, Bludné duše nebo Svět bez hranic. Z dnešního pohledu je mimořádně zajímavý také film Takový je život, který bývá považován za jeden z vrcholů českého němého filmu. Máňa Ženíšková zde hrála po boku Very Baranovské a Theodora Pištěka.

Zahrála si také ve snímku Dcery Eviny, kde se před kamerou setkala s tehdejší mezinárodní hvězdou Annou Ondrovou. Už tehdy bylo zřejmé, že má před sebou mimořádně slibnou budoucnost.

Muž, který změnil její život

Právě film ji přivedl k osudové lásce. Zamilovala se do herce Theodora Pištěka, jednoho z největších filmových idolů první republiky. Pištěk byl tehdy hvězdou mimořádného formátu. Za svou kariéru natočil více než tři stovky filmů a patřil k nejobsazovanějším hercům střední Evropy.

Jejich manželství spojilo dvě významné umělecké rodiny a brzy se jim narodily děti. Mezi nimi i syn Theodor Pištěk, který se později stal jedním z nejvýznamnějších českých výtvarníků a kostýmních návrhářů. Za kostýmy k Formanovu filmu Amadeus získal Oscara a jeho jméno se zapsalo do dějin světové kinematografie.

Právě zde se osud Máni Ženíškové začal odchylovat od cesty, kterou by od ní většina lidí očekávala.

Kariéra, kterou dobrovolně opustila

Mnohé herečky snily o tom, že se stanou filmovými ikonami. Máňa Ženíšková k tomu měla všechny předpoklady. Byla oblíbená, krásná a zkušená. Přesto se rozhodla postupně ustoupit do pozadí.

Po narození dětí se před kamerou objevovala stále méně. Zatímco jiné herečky bojovaly o každou novou roli, ona stále více času věnovala rodině. Na konci třicátých let svou filmovou kariéru prakticky ukončila. Ne proto, že by o ni diváci ztratili zájem, ale proto, že si sama zvolila jiný život. Právě tento krok dnes působí téměř neuvěřitelně. Ve světě, kde se sláva často stává životním cílem, se dobrovolně vzdala postavení, o kterém ostatní mohli jen snít.

Ve stínu vlastních legend

Čas byl však nemilosrdný. Po válce nastoupila nová generace hereček a jména hvězd němé éry začala pomalu mizet z paměti veřejnosti. Na Máňu Ženíškovou se postupně zapomínalo, přestože ve své době patřila k nejpopulárnějším filmovým tvářím.

Paradoxně její odkaz přežíval díky mužům její rodiny. Manžel Theodor Pištěk zůstává významnou osobností českého filmu a jejich syn Theodor Pištěk získal nejprestižnější filmové ocenění světa. Když se dnes připomíná slavný oscarový výtvarník, často se zároveň dozvídáme i jméno jeho matky, ženy, která kdysi sama bývala hvězdou filmového plátna.

Zapomenutá hvězda, na kterou stojí za to vzpomenout

Příběh Máni Ženíškové je dnes možná zajímavější než kdykoli předtím. Nepřipomíná totiž klasickou pohádku o herečce, která se vyšplhala na vrchol a zůstala tam celý život. Je to příběh ženy, která úspěch poznala, ale nepovažovala ho za nejdůležitější věc na světě.

Když dnes sledujeme dochované filmy z období první republiky, vidíme v nich nejen talentovanou herečku, ale také připomínku doby, kdy český film hledal vlastní tvář. Máňa Ženíšková byla jednou z žen, které mu ji pomáhaly vytvářet. A přestože její jméno dnes nezní tak často jako jména Adiny Mandlové nebo Nataši Gollové, patří k osobnostem, bez nichž by historie české kinematografie nebyla úplná.