Bylo jí jen něco přes dvacet a dostala životní roli. Tento seriál už si nikdo nepamatuje

Mladá žena, tajemný muž a dům plný tajemství

Román Charlotte Brontëové patří k dílům, která se filmaři pokoušeli převést na obrazovku mnohokrát. Příběh osiřelé Jany, která se jako vychovatelka dostane na ponuré panství Thornfield, má totiž všechno, co může diváka přitahovat – romantiku, tajemství, dramatické zvraty i postavy, jejichž skutečné úmysly nejsou zpočátku vůbec jasné. Československá televize se rozhodla slavný román převést do čtyřdílné televizní adaptace a vznikl seriál, který má i po více než půl století své zvláštní kouzlo.

Do hlavní role byla obsazena Marta Vančurová, zatímco Edwarda Rochestera si zahrál Jan Kačer. Jejich dvojice je přitom jedním z důvodů, proč seriál dodnes působí tak přesvědčivě. Na jedné straně stojí mladá a zdánlivě křehká Jana, na druhé muž, který je sebejistý, uzavřený a očividně před ní něco skrývá. Vančurové bylo při natáčení přibližně třiadvacet let, zatímco Kačer byl už zkušeným hercem.

Marta Vančurová byla na začátku kariéry

Dnes se může zdát, že Marta Vančurová byla pro roli Jany Eyrové téměř samozřejmou volbou. Byla dokonalá. Ve skutečnosti šlo o velmi mladou herečku, která teprve vstupovala do profesionálního života. Právě v roce 1972 byla čerstvou absolventkou DAMU. Dostala tak jednu z největších příležitostí své kariéry a rozhodně ji nepromarnila.

Její Jana není žádnou okázalou hrdinkou. Vančurová ji hraje spíše tiše a civilně. O to více vyniká její vnitřní síla. Postava nemusí neustále dokazovat, že je odvážná. Stačí několik pohledů, drobných gest a způsob, jakým Jana reaguje na Rochestera. Právě tato nenápadnost dobře odpovídá atmosféře celého seriálu.

A její další kariéra ukázala, že Jana Eyrová nebyla jen náhodným úspěchem. O rok později se Marta Vančurová výrazně prosadila také ve filmu Milenci v roce jedna, za který získala na karlovarském festivalu ocenění za ženský herecký výkon.

Rochester nebyl jediným známým mužem v obsazení

Pokud bychom si dnes procházeli obsazení seriálu, možná bychom byli překvapeni, kolik známých jmen se v něm objevilo. Vedle Jana Kačera a Marty Vančurové dostali prostor například Radoslav Brzobohatý, Jaroslava Adamová nebo Josef Langmiler. Radoslav Brzobohatý ztvárnil pastora Riverse, zatímco Jaroslava Adamová se objevila jako Lada Poolová.

Zvláštní pozornost si ale zaslouží ještě jedna tvář. V seriálu se totiž objevila také Magdalena Reifová, tehdy ještě jako malé děvče. Zahrála Adélku, Rochesterovu malou svěřenkyni. Pro dnešního diváka může být její účast příjemným překvapením. Dívka, kterou zde vidíme jako malou Adélku, se později stala známou televizní tváří a moderátorkou.

Černobílý obraz nebyl jedinou věcí, která vytvářela tajemnou atmosféru

Dnes jsme zvyklí na barevné obrazy, dokonale nasvícené interiéry a filmové triky, které dokážou vytvořit téměř jakékoli prostředí. Jana Eyrová ale vznikala v úplně jiných podmínkách. Seriál byl natočen černobíle. Právě to dnes paradoxně pomáhá jeho atmosféře. Stíny, tmavé chodby, světlo svíček a tváře herců vystupující z černobílého obrazu vytvářejí prostředí, které má blízko k tajemnému gotickému příběhu. Divák navíc nemá k dispozici žádné moderní vizuální efekty, které by mu okamžitě ukázaly, co přesně se děje. Napětí tak vzniká především z očekávání.

To je pro Janu Eyrovou důležité. Ne všechno musí být vidět. Někdy stačí zvuk, pohled nebo zavřené dveře a divák začne přemýšlet, co se za nimi vlastně ukrývá.

Natáčelo se tam, kde se tajemná atmosféra vytvořila téměř sama

Jedním z nejzajímavějších detailů spojených se seriálem je místo natáčení. Část scén vznikala na zámku Hrádek u Nechanic, jehož historické prostředí se pro příběh plný tajemství a romantiky hodilo téměř dokonale. Zámek se ostatně v průběhu let objevil v řadě dalších filmových a televizních projektů. Jana Eyrová mezi ně patří už od roku 1972.

Když se dnes člověk podívá na fotografie zámku, snadno pochopí, proč tvůrci nemuseli vytvářet všechno od začátku v televizním studiu. Historické interiéry poskytly přesně tu atmosféru, kterou příběh potřeboval. A černobílá kamera ji ještě umocnila. Právě zde se také ukazuje síla starších československých televizních adaptací. Neměly k dispozici dnešní technologie, ale dokázaly využít skutečné prostředí, kostýmy, světlo, silný příběh a herecké výkony. Výsledkem pak nebyl svět, který působí jako kulisa, ale místo, v němž má divák pocit, že se skutečně něco stalo.

Za seriálem stála žena, kterou si později spojíme s úplně jiným příběhem

Režie se ujala Věra Jordánová. Pokud vám její jméno připadá povědomé, není to náhoda. Později se totiž stala jednou z osobností spojených s legendárními Krkonošskými pohádkami.

Jana Eyrová tak představuje trochu jinou tvář její tvorby. Místo pohádkového Krakonoše, Trautenberka a Ančete dostala do rukou klasický romantický příběh plný melancholie a tajemství. Hudební doprovod navíc vytvořil Vadim Petrov, kameru měl na starosti František Němec a scénář podle románu Charlotte Brontëové napsal Josef Bouček. Československá televize tak kolem mladé Vančurové a zkušeného Kačera postavila tým výrazných tvůrců.

Na první pohled by se mohlo zdát, že Jana Eyrová je především romantickým příběhem o chudé dívce a zámožném muži. Jenže právě v tom spočívá kouzlo předlohy i televizní adaptace. Jana není hrdinka, která by chtěla získat bohatství nebo společenské postavení. Mnohem důležitější je pro ni zachovat si vlastní důstojnost.

A Rochester zase není klasický pohádkový princ. Má svou minulost, tajemství a vlastnosti, které z něj dělají komplikovaného člověka. Divák tak dlouho neví, zda mu může věřit. Jejich vztah proto není jednoduchou cestou k romantickému happy endu.

A právě tady se ukrývá největší překvapení

Možná vás překvapí, že televizní Jana Eyrová nebyla v době svého vzniku jen jednou z mnoha domácích inscenací. Československá televize ji natočila v roce 1972, tedy v době, kdy se u nás televizní tvorba musela vyrovnávat s novou společenskou situací po nástupu normalizace. Volba klasické literatury proto nebyla ničím neobvyklým. Příběh zasazený do minulosti poskytoval tvůrcům prostor pro velké drama, aniž by se museli dotýkat současných společenských problémů.

A přestože dnes už může seriál působit jako dávná televizní vzpomínka, jeho základní kouzlo nezmizelo. Černobílý obraz, pomalé tempo a výrazná hudba možná moderního diváka nejprve překvapí. Jakmile ale přijme pravidla této staré televizní řeči, začne si všímat něčeho jiného, pohledů, ticha a detailů.

Čtyři díly, téměř čtyři hodiny a příběh, který by zasloužil více poornosti

Československá adaptace byla rozdělena do čtyř dílů. První měl přibližně 49 minut, druhý 52 minut a další části byly ještě delší. Celkem tedy divák dostal několik hodin prostoru, aby Janu poznal a sledoval její cestu od mladé vychovatelky až k ženě, která musí učinit zásadní rozhodnutí.

Dnes bychom možná čekali rychlejší tempo. Jenže právě pomalost je jedním z důvodů, proč seriál působí tak zvláštně. Divák má čas vnímat prostředí, vztahy mezi postavami i atmosféru domu, který není pouze místem, kde se příběh odehrává. Thornfield se postupně stává téměř samostatnou postavou. Za jeho zdmi je totiž něco, co Jana nejprve nedokáže pochopit. Něco, co se jí snaží uniknout. A čím více se k Rochesterovi přibližuje, tím více se přibližuje také tajemství, které může jejich vztah navždy změnit.

Po více než padesáti letech má seriál stále jednu velkou výhodu

Jana Eyrová dnes samozřejmě nemůže konkurovat moderním historickým seriálům po stránce výpravy nebo technického zpracování. Nehraje si na něco, čím není. Je to poctivá televizní adaptace klasického románu, která stojí především na hercích, atmosféře a příběhu.

Seriál má ještě jednu zvláštní hodnotu. Je nejen adaptací slavného románu, ale také malým obrazem československého herectví počátku sedmdesátých let.