Hermínka z komedie Drahé tety a já oslavila před časem osmdesátku a stále nezpomaluje – září v divadle i ve filmech

Když je práce i největší vášní

Za ty roky si zvykla na docela velké pracovní nasazení, zvládla porodit dvě dcery, ale otevřeně také přiznala, že nikdy nebyla hlídací babičkou a ani to dcerám neslíbila. Vnoučata si nerozmazlila, ale občas je alespoň vezme na nějaký festival.

Vzdělávání děti vyměnila za bavení celého národa

Iva Janžurová se narodila 19. května v Žirovnici u Pelhřimova do učitelské rodiny, a tak nebylo divu, že zamířila na pedagogické gymnázium. Nikdo v rodině nevzal v úvahu, že by mohla dělat něco jiného než učitelku. Nakonec bylo všechno jinak. Po gymnáziu se Iva vydala do Prahy studovat DAMU. Trochu komediantství v sobě měla už od dětství. Stačilo ho jen správně rozvinout.

Po škole sice na rok skončila v libereckém divadle, ale bylo jen otázkou času, kdy přijde větší herecká příležitost. A tu dostala už za rok, když přijala nabídku na angažmá v Divadle na Vinohradech, kde zářila až do poloviny osmdesátých let.

To byla zároveň doba, kdy se začala výrazně prosazovat ve filmu. Jedním z prvních režisérů, který jí dal velkou hereckou příležitost, byl Karel Kachyňa. Obsadil ji do dramatického snímku Kočár do Vídně. Po úspěchu přišla řada odvážných rolí, ale až na konci sedmdesátých a v osmdesátých letech se herečka předvedla v sérii komediálních rolí, kterými si získala srdce diváků. Většina těchto filmů dnes patří do zlatého fondu československé kinematografie. Vzpomeňme třeba filmy Svatba jako řemen, Penzion pro svobodné pány, Světáci, Pane, vy jste vdova, Čtyři vraždy stačí, drahoušku, Drahé tety a já, Marečku, podejte mi pero nebo Zítra to roztočíme, drahoušku. Dramatické role si užívala hlavně na divadelních prknech, ale občas se jí povedlo se v tomto žánru předvést i před kamerou. Režisér Juraj Herz jí obsadil do filmů Petrolejové lampy nebo Morgiana.

Na komediální vlně pokračovala i v dalších letech a jako komička už diváky bavila i v různých scénkách, třeba s Felixem Holzmannem. Naprosto nezapomenutelnou roli ztvárnila v seriálu Nemocnice na kraji města a její sestra Huňková zůstala televizním divákům v paměti stejně jako primář Sova nebo doktor Cvach. Objevila se i v pohádkách a ve filmech a seriálech pro děti. K popukání byla třeba jako učitelka hudby, která se omylem ocitne ve světě pohádek v seriálu Arabela.

Politika ji moc nezajímala 

Ani změna režimu pro Ivu Janžurovou nepředstavovala žádnou tragédii. Za filmy Co chytneš v žitě a Výlet si domů odnesla sošky Českého lva. Obdržela i televizní cenu Týtý za přínos kinematografii.

A ačkoliv se v Národním divadle divákům předvedla jako hrdá královna Alžběta II., tvrdí o sobě, že se sebevědomím to u ní není žádná sláva a když má vystupovat na veřejnosti sama za sebe, je to pro ni hodně náročné a je to úplně jiný pocit, než když se nalíčí a vystupuje za nějakou postavu.

S úsměvem také tvrdí, že si vždy představovala, že bude ve tomto věku už jen odpočívat a číst knihy, na které neměla celý život čas, ale neumí se v práci zastavit a říká si, že je to třeba poslední role, tak si ji musí užít.