Hraběnka Stradová s duší rebelky: Marie Vášová se nebála císaře ani komunistů

Tento okamžik dokonale definoval ženu, která se nenechala zlomit ani v nejtěžších dobách. Herečka s uhrančivým pohledem a hlubokým hlasem nebyla jen ozdobou Národního divadla, ale především člověkem s rovnou páteří. Její život připomínal antické drama, kde se za vnější noblesou skrývala nezměrná vnitřní síla.

Úřednice s duší tragédky

Cesta na prkna, která znamenají svět, nebyla pro mladou Marii vůbec umetená. Rodiče z ní chtěli mít slušnou úřednici se stabilním příjmem, a tak poslušně vystudovala obchodní školu a nastoupila do kanceláře. Jenže vůně divadelního líčidla a šustění kostýmů ji lákaly mnohem víc než nudné vyplňování tabulek v továrně.

Ve dne sice vzorně ťukala do stroje v pražské Škodovce, ale večery trávila v zákulisí jako komparsistka. Tajně brala lekce herectví a čekala na svou příležitost, která na sebe nenechala dlouho čekat. Jakmile se rozhodla pro divadlo, nebylo cesty zpět, a její rodina se musela s novou realitou prostě smířit.

Hraběnka s italským temperamentem

Ačkoliv ji režiséři nejčastěji obsazovali do rolí osudových a tragických žen, diváci si ji navždy zamilovali v úplně jiném světle. Jako hraběnka Stradová v legendární veselohře Císařův pekař a Pekařův císař ukázala nečekaný komediální talent. Její italský temperament a snaha ulovit stárnoucího císaře baví generace diváků dodnes.

V této roli dokázala skloubit přirozenou vznešenost s jemnou nadsázkou a humorem. Jan Werich si ji do filmu vybral osobně, protože věděl, že Marie dodá postavě potřebnou jiskru i eleganci. I když se později objevovala v mnohem vážnějších snímcích, Stradová zůstala jejím nejslavnějším výletem do světa filmového smíchu.

Láska bez svatebních zvonů

V soukromí prožívala Marie příběh, o kterém se v tehdejší prudérní společnosti raději jen šuškalo. Jejím osudovým partnerem se stal architekt Josef Hesoun, se kterým měla dva syny, ačkoliv se nikdy nevzali. Hesoun byl totiž ženatý a Marie se musela spokojit s rolí té druhé, což nesla s obdivuhodnou grácií.

Své syny vychovávala s přísností, která jí byla vlastní, a nenechala se svým nelehkým postavením zlomit. Milovala rychlou jízdu autem, která pro ni byla jedinou formou relaxace v hektickém životě. Za volantem nacházela svobodu, kterou jí okolní svět často upíral, a nabírala tam sílu pro další dny na divadelním jevišti.

Trest za odvahu říkat pravdu

Odvážný výrok u volební urny nezůstal bez následků a režim se jí začal systematicky mstít. Marie Vášová se ocitla na černé listině, velké role zmizely a její jméno se mělo vytratit z povědomí. Mocipáni se dokonce snažili její hlas v rozhlase nahrazovat jinými herečkami, aby ji úplně vymazali z historie.

Ona však odmítla sklonit hlavu nebo podepsat potupnou Antichartu, raději zvolila důstojné mlčení v ústraní. I v dobách, kdy jí bylo nejhůř, z ní vyzařovala autorita, která budila respekt i u jejích největších nepřátel. Dožila v ústraní, ale s čistým štítem, jako jedna z mála skutečných dam českého stříbrného plátna.