Zajímavý dokument Malířka a zloděj míří do českých kin

Zajímavý dokument Malířka a zloděj míří do českých kin
Pamatujte, že každý komentář bývá zprávou o komentujícím.
Děkujeme za vaše komentáře.
Příběh začal loupeží obrazu a skončil jedním silným a neobyčejným přátelstvím. Norský film v režii Benjamina Reeho už stihl posbírat celou řadu ocenění, z nichž ty nejcennější jsou z FF Sundance nebo BFI London Film Festival. Ocitl se rovněž v širší nominaci na Oscara.

Premiéra filmu je naplánovaná na 7. října. Den předtím si příznivci režiséra mohou zajít v Praze na uvedení snímku v BIO OKO, kde bude osobně přítomný režisér Benjamin Ree i protagonisté snímku Barbora Kysilková a Karl-Bertil Norland. V předsálí kina je výstava děl této české umělkyně žijící v Oslu.

Malířka a zloděj začíná drzou loupeží za denního světla. Dva muži, otevřeně zachycení na záběrech bezpečnostních kamer, vniknou do galerie a ukradnou dva obrazy Barbory ​​Kysilkové. Jeden z mužů, Karl-Bertil, je chycen a souzen. 

Při slyšení Barbora sebrala odvahu promluvit s ním, zeptala se, zda mohou mluvit mimo soudní řízení, a rychle poté se ho zeptala, zda ho může namalovat. Když sedí v jejím bytě a mluví o svém životě, začnou se sbližovat. Bertil tvrdí, že si z toho dne nic nepamatuje. Vzal jeden obraz a jeho kámoš další. Těžký narkoman, který potřeboval peníze na další dávku. A už si ani nevzpomíná, kam obraz dal.

To ale film neřeší a Barbora to přejde bez zájmu. Kamera se zaměřila na něco úplně jiného. Kamera sleduje zraněnou duši. Zaměřuje se na to, jak muž pookřál, když našel někoho, s kým si může přátelský promluvit a kdo ho nesoudí.

Jak vznikal dokument

Režisér Ree se k osudům dvojice vrátil znovu po určitém čase, aby zdokumentoval další osudy dvou lidí a to, zda jejich přátelství nabralo nějaký směr. Tak se divák dozvídá, že Bertil měl vážnou autonehodu a jen o vlásek unikl smrti.

Barbora má přítele, který na ni prozradil, že má prapodivnou slabost pro ztracené duše jako je Bertil a že to zřejmě nějak souvisí s její neveselou životní zkušeností.

Benjamin Ree dokázal děj natočit tak poutavým způsobem, že divákovi vlastně vůbec nedojde, že se dívá na dokument a až na konci si to uvědomí. Ree nechával své hrdiny před kamerou volně, nedělal rozhovory na kameru a pracoval odlišným způsobem, než je běžné. Používal velmi dlouhé záběry a nechal vyniknout příběh, který se mu zrodil doslova před očima.

Nakonec, když film končí, divák možná zalituje, že nejde o romantickou komedii. Ale je to kopancích, které člověk v životě dostane, o druhé šanci, o naději, o přátelství, o umění, které spojuje zdánlivě nespojitelné.

Dokument se točil v průběhu tří let, celkem se natočilo 300 hodin materiálu, ze kterého ve střižně vznikl film o délce 102 minut.

https://www.rogerebert.com

https://acfk.cz