Dnes Česko zažije úžas: ČT2 ve 20:00 odhalí nejlepší komediální zázrak

Za oponou divácky milovaného snímku se však odehrávalo drama plné žárlivosti, astronomických honorářů a definitivních konců.

Středa. Polovina týdne je za vámi, ale únava už klepe na dveře. Co když vám řekneme, že existuje film s rozpočtem přes 60 milionů korun v dnešních penězích, kde legendární komik trhá jeviště ve svém nejslavnějším kostýmu? Kde veteráni porušují zákon, kradou uniformy a pouštějí se do šílené mise proti hippies i vlastním nástupců? Kde se odehrává drama plné žárlivosti a kde dva klíčoví herci navždy odcházejí ze série kvůli hořkým sporům? Ještě nevíte, o čem mluvíme? Tak čtěte dál.

Když se hrdinové nudí k smrti

Nucený odchod do penze může být pro lidi zvyklé na neustálou akci tou nejkrutější ranou. Naši hrdinové vyměnili každodenní adrenalin za luxusní, ale nesnesitelně nudný život na venkovském zámku. Tíživé ticho však přeruší nečekaná zpráva.

Jeden z jejich bývalých kolegů utrpěl vážnou nehodu a propadl hluboké amnézii. Nepamatuje si vůbec nic ze své slavné minulosti. Jedinou nadějí na jeho uzdravení je šoková terapie.

Stará parta se proto rozhodne k šílenému kroku. Ukradnou své staré uniformy, které už dávno nesmějí nosit, a vydají se na tajnou misi do míst, kde kdysi vládli pevnou rukou. Čeká je střet s moderní dobou, divokými hippies a novou generací četníků, která pro staré veterány nemá žádné pochopení.

Odhalení legendy: Cruchot se vrací a dva herci navždy odcházejí

Tímto nezapomenutelným snímkem je samozřejmě Četník ve výslužbě (Le gendarme en balade), ve kterém exceluje nenapodobitelný Louis de Funès jako rtuťovitý strážmistr Cruchot. Sekunduje mu neméně skvělý Michel Galabru v roli velitele Gerbera.

Tento čtvrtý díl slavné ságy z roku 1970, pod nímž jsou podepsáni režisér Jean Girault a scenáristé Jacques Vilfrid a Richard Balducci, však přinesl i velmi hořké chvíle pro samotné herecké obsazení. Pro diváky šlo o nesmírně zábavnou podívanou, pro štáb však o loučení s klíčovými tvářemi.

Jedná se totiž o úplně poslední díl série, ve kterém se objevili Jean Lefebvre jako popletený Fougasse a Christian Marin v roli Merlota. Zejména odchod Lefebvrea provázely ostré spory. Herec odmítl v dalších pokračováních hrát kvůli tomu, že jeho scény byly v montáži systematicky vystřihovány a zkracovány, aby měl na plátně ještě více prostoru dominantní Louis de Funès.

Skryté odkazy a astronomický honorář hlavní hvězdy

Tvůrci do filmu zakomponovali několik skrytých detailů pro pozorné diváky. V obývacím pokoji na zámku, kde Cruchot žije se svou bohatou chotí, visí nad krbem vzácný obraz od Modiglianiho. Jde o přímý interní odkaz na dřívější úspěšný film Tetovaný (1968), kde postava hraná Louisem de Funèsem jako vášnivý sběratel umění usilovala o získání přesně tohoto Modiglianiho díla.

S rostoucí popularitou hlavní hvězdy raketově stoupaly i finanční nároky. Zatímco v roce 1964 činil rozpočet prvního dílu přibližně 1,3 milionu franků a Funèsův honorář byl pouhých 90 000 franků (zhruba 7 % celkového rozpočtu), v roce 1970 u čtvrtého dílu získal slavný komik za roli Cruchota astronomických 2 000 000 franků.

V přepočtu na dnešní kupní sílu, která zohledňuje inflaci francouzského franku a následný přechod na euro, odpovídá tehdejších 2 miliony franků přibližně částce 2,4 milionu EUR (tedy zhruba 60 milionů Kč). To z něj dělalo jednoho z nejlépe placených evropských herců své doby. Tento mimořádný komediální výkon nezůstal bez oficiálního uznání – Louis de Funès získal za roli v tomto filmu, společně se snímkem L’Homme orchestre, prestižní humoristické ocenění Prix Courteline, které mu bylo slavnostně předáno 20. prosince 1970.

Divácký triumf navzdory kritice a únavě materiálu

Ačkoliv se v kuloárech mluvilo o únavě materiálu, diváci vzali kina útokem. Francouzský filmový historik a kritik z portálu Cinedweller k tomu uvádí důležitý kontext: „Po uměleckém i komerčním zklamání s filmem L’homme orchestre (1970) vsadil Louis de Funès na jistotu a vrátil se k osvědčené četnické uniformě. Přestože scénář vykazoval známky únavy materiálu a čelil negativním ohlasům dobové kritiky, divácký úspěch byl nepopiratelný – film v kinech nasbíral úctyhodných 4,8 milionu diváků a potvrdil, že chemie mezi starou gardou četníků stále funguje.

Slova jednoho z věrných diváků, který snímek hodnotil na filmové databázi ČSFD pod přezdívkou Brenan88, mluví za vše:

S přibývajícími díly šla kvalita mírně dolů, ale ne zas o tolik, abych si četníka neužil. Spojení Funès – Galabru opět zafungovalo a vytvořilo příjemnou komedii, která je podle mě trošku podhodnocená, a to je škoda. De Funès to zase hrne naplno a jeho škodolibost je zážitek sledovat.

Kolem tohoto kultovního snímku dodnes koluje řada mýtů. Tím nejčastějším je tvrzení, že se jednalo o jeden z posledních černobílých filmů před přechodem na barevný formát. Pravda je však zcela jiná. Celá tato slavná filmová série byla již od svého prvního dílu v roce 1964 natáčena výhradně na barevný filmový materiál Eastmancolor.

Nenechte si ujít legendu, která stále baví

Snímek plný nostalgie, bláznivých honiček a nezaměnitelného francouzského humoru se vrací na televizní obrazovky. Sledovat ho můžete ve středu 19. srpna 2026 od 20:00 do 21:45 na stanici ČT2. Pokud středeční vysílání nestihnete, Česká televize nabízí také reprízu, která proběhne ve čtvrtek 20. srpna 2026 v 16:35 na ČT2.

Nenechte si ujít toto legendární setkání staré gardy, které i po letech dokáže spolehlivě zahnat jakýkoliv splín. A teď nám řekněte – máte taky rádi filmy, kde veteráni dokážou mladým ukázat, jak se to dělá? Nebo patříte k těm, kdo dávají přednost moderním komedií?