Vánoce bez něj si neuměli představit. Seriál Křeček v noční košili ukrývá velké tajemství

Dva kluci, jeden podivný kus oblečení a cesta do úplně jiného světa

Křeček v noční košili dnes patří k televizním seriálům, které si mnoho diváků vybaví skoro okamžitě. Stačí říct jméno a člověku se před očima objeví dva kluci, podivné vynálezy, Július Satinský, který rozhodně nebyl žádným roztomilým hlodavcem, a hlavně pradědečkova noční košile. Seriál natočil Václav Vorlíček podle scénáře Miloše Macourka a vznikl jako československo-západoněmecká koprodukce. Oficiálně je veden jako šestidílný rodinný sci-fi seriál, přesto si v něm své našli děti i dospělí. Česká televize ho dnes dokonce označuje za kultovní seriál pro obě skupiny diváků.

Kája Berka je obyčejný kluk, který přijede za dědečkem a babičkou do Ružbachu a zapomene si s sebou pyžamo. Prababička mu proto půjčí noční košili po pradědečkovi. Jenže to rozhodně není obyčejný kus oblečení. Kája v ní začne snít o pradědečkovi, profesorovi a vynálezci, který byl za svého života považován spíš za podivína než za geniálního člověka. Jenže právě během těchto snů se ukáže, že starý muž měl před desítkami let nápady, které svou dobu pořádně předběhly.

A Kája naštěstí není na všechno sám. Jeho nerozlučným parťákem je Aleš Chvojka. Právě tihle dva se pustí do dobrodružství, které je na dětský seriál až překvapivě velké. Nejde totiž jen o cestování do minulosti a podivné sny. Ve hře je vynález, peníze, sláva a člověk, který si chce cizí nápad přivlastnit. Česká televize ostatně příběh popisuje jako boj proti lidské hamižnosti a nepoctivosti.

Křeček nebyl roztomilý hlodavec, ale pořádně chamtivý inženýr

Název svádí k představě, že hlavní roli bude mít nějaký veselý chlupatý tvor. Ve skutečnosti je Křeček člověk – inženýr Karel Křeček v podání nezapomenutelného Júlia Satinského. A není to žádný neškodný podivín. Zajímá ho především vlastní prospěch a když se před ním objeví zajímavý vynález, neváhá sáhnout po něčem, co mu nepatří.

Právě vynález je přitom na celém příběhu mimořádně zajímavý. Kájův pradědeček kdysi pracoval na automobilu, který měl jezdit bez klasického paliva a bez škodlivých zplodin. Dnes, v době elektromobilů a neustálého hledání čistších způsobů dopravy, zní takový nápad překvapivě současně. V roce 1988 ale působil jako čistokrevná fantazie. Plány starého profesora se dostanou k jeho potomkům a později také do rukou Křečka, který chce na převratném nápadu vydělat a spojit ho se svým jménem.

Macourek tak dětem nenápadně podsouval téma, které vůbec nebylo jen pro ně. Co má větší cenu? Samotný nápad, nebo podpis člověka, který si ho přivlastní? A co všechno je ochoten člověk udělat, když místo poctivosti začne rozhodovat touha po penězích a uznání? Vorlíček přitom podobně jako v dalších svých fantastických příbězích dokázal tyto vážnější otázky převléct za humor a fantazii. Výsledek proto nepůsobí jako moralizování, ale jako dobrodružství, u kterého se děti i dospělí baví.

Vymysleli něco, co tehdy v televizi jen tak nebylo

Seriál je dodnes zapamatovatelný také díky výpravě. Tvůrci potřebovali vytvořit svět, ve kterém se prolíná současnost s minulostí a kde se obyčejné školní prostředí může během chvíle změnit v něco fantastického. Natáčelo se mimo jiné v Berouně a část komplikovanějších scén vznikla v barrandovských kulisách. Právě tam vznikla například škola z předminulého století a také bizarní scény odehrávající se uvnitř Křečkova mozku.

V tomhle směru byl Křeček typickým Macourkovým světem. Všechno se mohlo během několika vteřin převrátit naruby. Děti nebyly pouze pasivními pozorovateli podivných událostí, ale samy dostaly do rukou prostředky, s nimiž dokázaly měnit realitu. A to byla kombinace, kterou tehdejší televizní tvorba pro mladé diváky rozhodně nenabízela každý den.

Vánoce bez Křečka? Pro celou generaci skoro nemyslitelné

Ještě jeden detail pomáhá vysvětlit, proč má seriál u mnoha lidí tak silný nostalgický náboj. Přestože byl natočen už v roce 1987, televizní premiéra přišla až 24. prosince 1988. První díl nazvaný Ukradený vynález tedy diváci dostali přímo na Štědrý den. Další epizody následovaly 25. a 26. prosince, další pak 30. a 31. prosince a závěrečný díl Vlaštovko, leť! se vysílal 1. ledna 1989. Celý seriál se tak stal součástí vánočních a novoročních svátků.

Dnes je skoro těžké si představit, jakou sílu podobný televizní program měl. Žádné streamovací služby, žádná možnost pustit si najednou celou řadu a už vůbec ne tisíce dalších seriálů na výběr. Když se něco objevilo v televizním programu během Vánoc, sledovala to opravdu velká část rodiny. A Křeček nabídl přesně to, co se na svátky hodilo: humor, dobrodružství, trochu tajemna, fantazii a hrdiny, jejichž příběh pokračoval od jednoho večera ke druhému.

Navíc měl seriál neobvykle silné obsazení. Vedle Ondřeje Regazza jako Káji Berky a Jiřího Racka v roli Aleše se objevili Július Satinský, Marek Brodský, Jana Švandová, Božidara Turzonovová, Miroslav Vladyka, Jiří Sovák, Marie Rosůlková nebo Jiří Zahajský. A pozorný divák si může všimnout také velmi mladého Ondřeje Vetchého či Jiřího Stracha.

Beroun dnes prozrazuje, kde se kdysi Kája s Alešem pohybovali

Kdo má rád filmová místa, ten by měl při návštěvě Berouna pořádně otevřít oči. Databáze Filmová místa eviduje u seriálu 72 filmových míst a některé lokace lze poznat i po desítkách let. Vila inženýra Křečka se například nachází v Berouně v ulici Vítězslava Hálka. Dům se podle současných fotografií od doby natáčení příliš nezměnil, pouze v jeho okolí přibyly některé novější stavby.

Natáčelo se také na dalších místech v Berouně a okolí. Fanoušci mohou poznávat například Husovo náměstí nebo konkrétní domy a ulice, kde se před kamerou pohybovali Kája, Aleš, Alice či Křeček. Některé záběry vznikly také u Doks ve Starých Splavech. Filmová místa navíc u řady scén nabízí srovnání původního filmového záběru se současnou podobou lokality, takže z obyčejného výletu lze udělat docela zajímavé pátrání po seriálových stopách.

Pro jednoho z hlavních herců ale znamenal seriál úplně něco jiného

A právě v této nostalgické vzpomínce je ukrytá největší perlička celého seriálu. Zatímco pro diváky se Křeček v noční košili stal jednou z televizních vzpomínek na dětství, pro Marka Brodského znamenal definitivní konec herecké kariéry.

Syn legendárního Vlastimila Brodského už předtím zaujal například ve filmu Rozpuštěný a vypuštěný. V Křečkovi si zahrál Radima Berku, Kájova staršího bratra a konstruktéra. Teoreticky měl před sebou další hereckou budoucnost. Jenže sám později přiznal, že právě při práci na Křečkovi definitivně dospěl k rozhodnutí, že herectví není cesta, kterou chce dál jít.

Brodský mluvil o velké trémě a o tom, že při herectví měl pocit, že se nedokáže před kamerou úplně otevřít. Trápily ho také výčitky vůči lidem, kteří herectví vystudovali a řemeslu se poctivě věnovali. A přiznal ještě jednu věc: bál se, že si diváci budou myslet, že díky slavnému příjmení dostává role snáz. Marek Brodský se stal výtvarníkem, animátorem a publicistou a hereckou kariéru nechal za sebou.

Seriál, který si pamatujeme jako bláznivou vánoční podívanou pro děti, v sobě ukrývá příběh o touze po úspěchu, poctivosti a také o člověku, pro kterého se právě natáčení tohoto oblíbeného seriálu stalo poslední hereckou zastávkou.