Ondřej Vetchý prozradil staré strašlivé tajemství. Odmítl zabít svého otce

Všestranně talentovaný herec

Ondřej Vetchý patří už dlouhodobě mezi nejlepší a nejoblíbenější české herce. Narodil se 16. května 1962 a nechce se vlastně ani věřit, že už má dávno přes šedesát. Pořád v něm vidíme toho mladého čerta Janka z pohádky S čerty nejsou žerty (1984), vykutáleného Ferka z pohádky Nebojsa (1988) nebo vojína Kefalína z komedie Černí baroni (1992).

Před kamerou přitom začínal ještě dříve, poprvé v epizodní roličce rodinného snímku Leť, ptáku, leť! (1978). Poté dostával spíše role psanců a jedinců pohybujících se na okraji společnosti, viz Láska z pasáže (1984), ale rychle dokázal, že má nadání ztvárnit prakticky kohokoli. Tak se objevil v řadě dalších rozličných filmů i seriálů. V posledních letech to bylo např. pokračování Tajemství staré bambitky (2022), Princ Mamánek (2022), Prezidentka (2022), Výjimečný stav (2024) nebo Moře na dvoře (2025).

Co se týče seriálů, můžeme připomenout alespoň Místo v životě (2006–2008), legendární Okresní přebor (2010), Případy 1. oddělení (2014–2022) nebo nejnověji kriminální seriál Docent (2023–2026).

Komedie se smutným pozadím

Jednou z nejslavnějších rolí Ondřeje Vetchého je samozřejmě ta v komedii Báječná léta pod psa, jež byla natočena roku 1997 podle knižní předlohy Michala Viewegha. V kinech film navštívilo 344 865 diváků a výdělek činil 14 227 456 Kč. Konkurzu na hlavní role se zúčastnilo mnoho dnes už proslulých herců, včetně Bolka Polívky, Josefa Abrháma nebo Jana Hartla.

„Nebýt tady Ondry Vetchého, tak bychom tu v devadesátých letech měli o jednu legendární komedii míň,“ píše jeden z nadšených diváků v recenzi. To je jen další důkaz, že herec byl schopen zahrát přesvědčivě v podstatě cokoli, aniž by na sobě dal znát, že v soukromí prožívá hotové peklo. Pouhý den před začátkem natáčení mu zemřel otec na leukémii. S tou prý bojoval nějakou dobu, a protože ho tento boj značně vyčerpával, požádal syna o něco nesmírně smutného, ba nepředstavitelného. O zřejmě nejtěžších momentech vlastního života promluvil Ondřej Vetchý před lety pro ahaonline.cz.

Byli jsme domluvení, že tátu vezmu z nemocnice, kde ležel. Říkal mi: Kup prášky na spaní, rohypnoly, dvě krabičky, já končím. Řekl jsem mu: Táto, já nemůžu, na to nemám právo. A on na to, že musím, že jsem jeho nejlepší kamarád. Trval na tom, tak jsem mu dal pět celaskonů a dva rohypnoly, jako že to jsou ty prášky. On se se mnou rozloučil. Bylo to hrozný. Za chvíli usnul a já seděl u postele a čekal, až se probudí a seřve mě, že jsem ho zklamal. Po šesti hodinách se probudil, usmál se a řekl: Ondro, já tě tak rád vidím. To bylo v sobotu. V neděli umřel a v pondělí jsme točili.