Peklo na place a režisér na pokraji zhroucení: Louis de Funès se při natáčení Hibernatu choval jako šílený diktátor

Edouard Molinaro už s národní hereckou hvězdou natáčel v roce 1967 film Oskar, a tak věděl, že práce na dalším filmu nebude jednoduchá. Jenže navzdory problémům během natáčení si na Oskara do kina vyšlo přes 6 milionů Francouzů a zatím méně slavný režisér si netroufl nabídku od Gaumontu odmítnout, protože by se mu lehce mohlo stát, že už by další nepřišla.

Na place tak vztah režiséra a herce byl velmi napjatý a Molinaro měl problém zvyknout si na Funèsovu cholerickou povahu i jeho styl práce.

Louis de Funès musel mít vše pod kontrolou. Na něm byl výběr záběrů, střih, režie herců. Záběry donekonečna vylepšoval, přidával vtipné momenty a celé natáčení se hrozně protahovalo. Když si Funès všiml, že se režisér opakovaně dívá na hodinky, chtěl dokonce s natáčením skončit. Herce také velice iritovalo, že se Molinaro dostatečně nesměje jeho vtipům. Ti dva si prostě vůbec nesedli, a tak bylo překvapivé, že se jim nakonec film podařilo dotočit. Oba měli v ten okamžik jasno – spolu už se na place nepotkají.

Louis de Funès měl své vrtochy. Jen scénář se kvůli němu musel osmkrát přepisovat, aby vůbec roli přijal. Když se mu konečně poslední verze zalíbila, mohlo se začít natáčet. Jenže po týdnu si zase hvězda umanula, že ten první scénář byl ze všech nejlepší. Byl hvězdou a mohl šéfovat.

A u toho všeho byla okouzlující Edméé v podání Claude Gensac. Okouzlující herečka byla přesně tak dobře naladěná, jako oblíbená Funèsova filmová manželka. On ji jako filmovou partnerku zbožňoval, a tak mu ani nevadilo, když to byla právě ona, kdo obrušoval ostré hrany mezi ním a režisérem.

Edouard Molinaro sice málem od natáčení odstoupil, ale po čase se k překvapení všech o Funèsovi přece jen zmínil pochvalně. Bylo to v souvislosti s úmrtím manželky, která se mu zabila při pádu letadla. Funès přišel na pohřeb a byl údajně velice milý a okouzlující.

Louis de Funès byl úspěchem filmu zaskočený, protože během natáčení neměl dojem, že točí trhák. Film sice nebyl tak úspěšný jako Oskar, ale i tak patřil k pěti nejúspěšnějším filmům, které Francouzi ten rok v kinech viděli. V rozhovoru z roku 1969 herec uvedl, že měl v době natáčení hodně špatnou náladu a sám si byl vědom toho, že to není pro film a natáčení dobré. Zaskočilo ho, že řada momentů ve filmu, které se točily jako naprostá improvizace, se nakonec divákům tak líbila, že jsou dodnes některé scény z filmu považované za ty vůbec nejvtipnější z celé francouzské kinematografie.

Zajímavé je, že si herec rád do svých filmů prosazoval svého syna Olivera. Ten se objevil i ve filmu Hibernatus. Po sérii rolí se však mladík otci vzepřel, protože herectví nebylo to, co by chtěl dělat, a