Celebrity pod lupou: Nataša Gollová nám zůstala jako éterická Sirael, rozverná Eva i manželka elegantního Kristiana

Lidé z jejího okolí ji označovali za nadprůměrnou ženu, která měla dívčí půvab, smysl pro humor a chlapeckou bezprostřednost. Studovala Filozofickou fakultu UK v Praze a poté ještě herectví a scénický tanec v Anglii. Kromě angličtiny se domluvila i německy, francouzsky a rusky. Jméno Nataša dostala po hlavní hrdince z Tolstého Vojny a míru, po Nataše Rostovové. S příjmením však měla potíže. Otec byl generální tajemník svazu průmyslníků a angažoval se v politice. Mladá žena se rozhodla pro hereckou kariéru převzít příjmení po dědečkovi, profesoru Jaroslavu Gollovi.

Ve filmu se začala objevovat od roku 1932 a jako usměvavé a trochu bláznivé děvče si ji hned všichni zamilovali. Naplno svou kariéru rozjela v roce 1939, kdy natočila své nejslavnější filmy –Dívka v modrém, Kristián a Eva tropí hlouposti.

A jak už to bývá, úspěch na jedné straně je často vykoupený nezdarem na straně druhé. Gollová neměla štěstí na muže.

Poprvé se vášnivě zamilovala do francouzského básníka a dramatika rumunského původu Tristana Tzary, který byl o 16 let starší. Jí bylo osmnáct let a jako gymnazistka jela s taneční skupinou na zájezd do Paříže. Vztah sice nevydržel déle než pár měsíců, ale přátelé zůstali ještě celou řadu let.

Po zasněném básníkovi přišel na řadu František Vnouček. Pamětníci si ho možná budou pamatovat jako češtináře Voříška z filmu Cesta do hlubin študákovy duše. Jenže na pohled sympatický muž se vybarvil jako přesvědčený komunista a chorobně žárlivý opilec. Po letech se přiznal k homosexualitě.

V úplně špatnou dobu si začala s Willym Söhnelem, který za okupace vedl studia na Barrandově. Willy si své pozice náležitě užíval – když se nabažil Adiny Mandlové, skočil po její kamarádce Gollové. Přestože se o něm říkalo, že zachránil během protektorátu mnoho životů a po válce dostal i československé občanství, Gollová takové štěstí neměla. Kvůli vztahu s Němcem a také kvůli jednomu filmu z roku 1944, který natočila jako Ada Goll, byla obviněna z kolaborace.

Nešla však do vězení, protože jí bylo přičteno k dobru, že před koncem války pracovala jako dobrovolnice při tyfové nákaze v Terezíně. Sama se tam nakazila a skončila na půl roku v nemocnici. Právě kvůli problémům se zdravím nemohla mít děti. Jejím trestem byl zákaz herecké profese.

V roce 1947 se jí podařilo získat angažmá v Jihočeském divadle, kde se seznámila s posledním mužem svého života. Ředitelem divadla byl Karel Konstantin, kterého si vzala. Konstantin byl alkoholik, ale v manželství založeném spíše na přátelství s ním žila až do roku 1961, kdy zemřel.

Na přímluvu Jana Wericha se konečně mohla vrátit k milovanému filmu a zahrála si roli Kateřiny a Sirael ve snímcích Císařův pekař a Pekařův císař. Po letech se tak mohla vrátit do Prahy. Začala hrát i ve Werichově Divadle ABC a občas se objevila před kamerou. Určitě si na ni vzpomenete ve filmu Drahé tety a já.