S tématem smrti se nejvýrazněji prolínají medicína, biologie (zejména gerontologie a výzkum stárnutí), neurovědy zkoumající vědomí, a také bioetika zabývající se morálními dilematy.
Moderní medicína posouvá tyto hranice díky technologiím pro udržení životních funkcí, pokrokům v resuscitaci a přesnější diagnostice stavů jako je mozková smrt, což vyvolává nové úvahy o definici života.
Vědecký pokrok přináší otázky spojené s eutanazií, asistovanou sebevraždou, rozhodováním o paliativní péči a intenzivní léčbě, stejně jako s využitím nových technologií po smrti, například v rámci posmrtné dárcovství.
Technologie hrají klíčovou roli od pokročilých systémů podpory života, přes diagnostiku mozkové aktivity, až po možnosti konzervace těla (např. kryoprezervace) nebo vytváření digitálních odkazů.
Moderní věda se zaměřuje na psychologické aspekty umírání a truchlení, například skrze neurovědecké studie vědomí při umírání nebo výzkum psychologické podpory. K duchovním aspektům se však vyjadřuje spíše z hlediska jejich vlivu na psychiku.
