Honzík z Vyprávěj dospěl a zmizel z očí diváků. Dnes má mnohem větší vliv

K herectví se dostal už jako dítě

Braňo Holiček pochází z Košic a před kamerou i na jevišti se pohyboval už od dětství. Později vystudoval herectví na Pražské konzervatoři a pokračoval na DAMU, kde se věnoval režii a dramaturgii. Právě tehdy se začal rodit neobvyklý profesní příběh. Z mladého herce se totiž postupně stával někdo, koho stále více zajímalo dění za kamerou.

Dlouho ale nic nenasvědčovalo tomu, že by měl herectví úplně opustit. Televizní diváci si jeho tvář spojovali s několika známými projekty a mezi ty nejvýraznější patřilo Vyprávěj. Tady se objevil jako Honza Dvořák, přezdívaný Honzík, syn Karla a Evy, který se během seriálu postupně měnil z dítěte v dospívajícího kluka s vlastní hlavou. Česká televize přitom uvádí, že Honzu v různých etapách seriálu ztvárnili Zdeněk Piškula, Jiří Novák, Braňo Holiček a Matěj Hádek. Právě Braňo Holiček se objevil v období, kdy Honzík dospíval, začínal mít vlastní názory a řešil první lásku.

Honzík nebyl jeho poslední televizní zastávkou

Po Vyprávěj se Holiček před kameru ještě několikrát vrátil. Objevil se například v Ordinaci v růžové zahradě 2, kde hrál doktora Tomáše Zajíce. Jenže právě u tohoto seriálu se začíná odhalovat druhá část jeho kariéry. Vedle herectví se totiž podílel také na režii. Později se režijně podepsal pod projekty jako Krejzovi, Pan profesor, Jedna rodina nebo Zlatá labuť. Natočil také krátké filmy Na hory a Maturant.

Jeho přerod přitom nebyl žádným náhlým rozhodnutím ze dne na den. Sám Holiček v rozhovoru pro Český rozhlas vysvětloval, že už jako herec měl potřebu vědět, proč se věci na place dělají určitým způsobem. Zajímalo ho, co se kolem něj připravuje, a někdy měl pocit, že by danou scénu řešil jinak než režisér. Nakonec dospěl k názoru, že jedinou možností, jak do výsledku výrazněji zasahovat, je postavit se na druhou stranu kamery.

Právě tam postupně našel své místo. Výraznou část divadelní práce spojil se Studiem Ypsilon a režijně se později dostal i na velké české scény. Český rozhlas připomíná například jeho inscenaci v Národním divadle, kde režíroval hru Jsme v pohodě. V roce 2025 se pak znovu vrátil na Pražský hrad, tentokrát jako režisér shakespearovského Othella v rámci Letních shakespearovských slavností.

Z herce, který chtěl mluvit režisérům do práce, je dnes režisér

Holiček dnes přiznává, že už se sám nevnímá především jako herec. V jednom rozhovoru uvedl, že posledních dvacet let je hlavně režisérem a právě režie podle něj definuje jeho práci. Herectví přitom ze svého života úplně nevyškrtl. Nabídky stále přicházejí, jen už nejsou tím, kolem čeho se jeho profesní život točí.

Zajímavé je i to, jak o režii přemýšlí. Podle jeho slov je to především diplomacie. Režisér musí přesvědčit desítky lidí, aby směřovali ke společnému výsledku, a zároveň jim ponechat pocit, že na řešení přišli sami. Právě zkušenost herce mu v tom může být užitečná. Dobře totiž ví, jaké to je stát před člověkem, který rozhoduje o výsledné podobě scény.

Jeho režijní práce navíc dávno nekončí u jednoho typu tvorby. Kromě seriálů se věnuje divadlu a dokumentárním či televizním projektům. V roce 2025 například mluvil také o tom, že ho při režii zajímá práce s herci a jejich ochota vystoupit z komfortní zóny. Zkušenosti ze Studia Ypsilon, kde podle něj hrála důležitou roli otevřená komunikace, výrazně ovlivnily jeho vlastní režijní přístup.

A pak přišla úplně jiná role

Dnes už je jeho jméno spojeno s úkoly, které mají úplně jinou váhu než televizní role mladého Honzy. Od roku 2025 působí jako šéfrežisér seriálu Ulice. Předtím zastával obdobnou pozici u Ordinace v růžové zahradě 2 a druhé české řady Pana profesora. Z člověka, kterého si diváci kdysi spojovali s jedinou seriálovou postavou, se tak stal jeden z lidí, kteří rozhodují o podobě dlouhodobého televizního projektu.

Je to pozoruhodná změna rolí. Když se v roce 2012 objevil v pořadu Sama doma, Česká televize ho představovala jednoduše jako mladého sympatického herce, kterého diváci znají jako pubertálního Honzu z Vyprávěj. Tehdy ještě hrálo hlavní roli to, co se děje před kamerou. O několik let později už je situace úplně jiná. Braňo Holiček nemusí čekat, až mu někdo nabídne zajímavou roli. Sám se podílí na tom, jaké příběhy se budou natáčet, jak budou vypadat jednotlivé scény a jakým směrem se bude televizní projekt ubírat.