Soudkyně Barbara: Statisíce diváků jí věřily každé slovo

Když se objevila na obrazovkách Soudkyně Barbara, mohla na první pohled působit jako další televizní pořad, který chce diváka provést světem soudních sporů. Jenže tentokrát se trefil Barrandov nečekaně přesně do vkusu publika. Lidé chtěli vědět, kdo má pravdu, kdo lže, komu soudkyně uvěří a jaký rozsudek nakonec zazní. A především chtěli rozhodovat s ní. Sama televize později označila Soudkyni Barbaru za nejúspěšnější projekt vlastní tvorby TV Barrandov.

Nebyl to přitom klasický seriál, v němž by herci hráli smyšlené postavy podle běžného scénáře. Šlo o inscenované soudní příběhy inspirované skutečnými případy. Lidé před kamerou hráli navrhovatele, odpůrce či svědky a celý spor byl vystavěn tak, aby divák dostal příběh, argumenty obou stran a nakonec rozhodnutí soudkyně. TV Barrandov od začátku zdůrazňovala, že skutečné případy sloužily jako předloha, ale skuteční pachatelé ani účastníci před kamerou nevystupovali.

Zrodila se v Bratislavě

Možná překvapí, že Soudkyně Barbara nebyla úplně původním českým nápadem. Barrandov se inspiroval slovenským formátem Súdna sieň, který už předtím vysílala televize JOJ. Slovenská verze rovněž dramatizovala příběhy vycházející ze skutečných soudních případů a využívala vedle profesionálů také neherce či ochotníky.  Česká verze se proto zpočátku natáčela v Bratislavě na Kolibě, a to dokonce v již existujících dekoracích vytvořených pro slovenskou Súdnu sieň. Tehdy šlo pro Barrandov o praktické řešení, nebylo nutné od nuly budovat novou televizní soudní síň.

Soudní síň vypadala dostatečně skutečně, aby člověk na první pohled nemusel tušit, že sleduje dramatizaci. Prostředí, taláry, právnická terminologie, argumentace i závěrečné rozsudky vytvořily iluzi skutečného jednání. O to silnější byl výsledný televizní efekt.

Případy byly skutečné. Lidé v nich ale hráli

Tvůrci stavěli jednotlivé epizody na situacích, které skutečně někdo řešil u soudu. Neznamenalo to ovšem, že by televizní kamera přišla do opravdového pojednávání. Případ se převedl do televizní podoby a jednotlivé postavy dostali herci nebo neprofesionální účinkující.

A právě neherci byli pro pořad velmi důležití. Nemuseli působit jako dokonale připravení televizní profesionálové. Jejich nejistota, emoce nebo neohrabanost naopak pomáhaly vytvářet dojem, že divák sleduje skutečný konflikt dvou lidí, kterým se právě rozpadá manželství, řeší majetek, dědictví, děti nebo jiný spor.

Barbara se musela naučit mluvit jako skutečná soudkyně

Do hlavního taláru byla obsazena Pavlína Kafková, která předtím více než dvě desetiletí hrála především v Národním divadle moravskoslezském. Na roli se přitom nepřipravovala jen tím, že si osvojila text. Kafková chtěla vědět, jak skutečné soudkyně mluví, jak se chovají a jakým způsobem vedou jednání. Její přítelkyně, právnička Táňa Vojtová, jí proto umožnila sledovat reálná soudní jednání. Herečka si zapisovala právnické formulace a pozorovala způsob komunikace v soudní síni.

Nebyla tedy odkázaná jen na televizní představu o přísné soudkyni. Inspiraci hledala přímo u lidí, kteří soudní síní skutečně žijí. Možná i to přispělo k tomu, že výsledná postava nepůsobila jako parodie na soudkyni, ale jako někdo, komu se dá velmi snadno uvěřit.

A diváci jí uvěřili.

Lidé si mysleli, že je opravdu soudkyní

Po odvysílání prvních dílů začala Kafková zjišťovat, že pro část veřejnosti přestala být herečkou a stala se Soudkyní Barbarou. Lidé ji zastavovali na ulici a svěřovali se jí se svými právními problémy. Jeden zvlášť bizarní moment přišel, když ji oslovila skupinka studentů právnické fakulty a chtěla si ověřit, zda je skutečně soudkyní.

To je možná nejlepší důkaz toho, jak dokonale televizní iluze fungovala. Divák samozřejmě věděl, že jde o televizní pořad, ale styl jeho zpracování dokázal hranici mezi herectvím a realitou dokonale smazat.

Navíc nešlo o krátkodobý úspěch. V létě 2015 Barrandov uváděl, že pořad v podvečerním vysílání sledovalo v průměru více než 180 tisíc diváků a jeho podíl dosahoval až 14 procent. V září téhož roku už Barrandov označoval Soudkyni Barbaru za svůj nejúspěšnější vlastní formát v poměru k běžné sledovanosti stanice.

A čísla postupně ještě rostla. V roce 2015 zaznamenal jeden z dílů podle údajů Barrandova 414 400 diváků při podílu 17,1 procenta. Pořad se tak dostal mezi vůbec nejsledovanější vlastní formáty stanice.

Barrandov díky ní získal něco, co potřeboval

Pro samotnou televizi šlo o mimořádně důležitý úspěch. Barrandov nebyl v roce 2015 stanicí, která by pravidelně soupeřila s Novou nebo Primou o nejvyšší sledovanost. Soudkyně Barbara ale dokázala přitáhnout pozornost k podvečernímu vysílání a stanice se chlubila tím, že pořad překonává její obvyklou sledovanost. Lupa.cz tehdy psala, že ve svém vysílacím čase dokázal více než dvojnásobně překonat běžný výkon stanice.

Barrandov navíc formát zařadil v době, kdy usiloval o větší podíl vlastní tvorby. Na obrazovkách se objevovaly také další projekty jako Bezdružice, Tchyně nebo Babica vs. Sapík, ale právě Soudkyně Barbara se z nových formátů stala jedním z nejvýraznějších taháků.

Vysílá se dodnes, byť na jiné stanici skupiny Barrandov. Aktuálně ji najdeme například v programu Barrandov Krimi, kde se stále objevují jednotlivé díly.

Za televizní popularitu se ale platilo

Kafková totiž současně nepřestala pracovat v divadle. Zatímco její televizní popularita rostla, pokračovala dál ve svém ostravském angažmá a mezi Prahou a Ostravou neustále cestovala. Natáčení přitom znamenalo další velmi intenzivní pracovní zátěž.

Při samotném natáčení musela být neustále ve střehu. Nešlo jen o naučené věty. Část situací vznikala podle reakcí lidí před ní a soudkyně musela okamžitě reagovat na to, co zaznělo. Některé právnické formulace měla připravené téměř doslova, ale jiné části jednání vznikaly v daném okamžiku. Právě nepředvídatelnost ji podle vlastních slov na pořadu bavila.

Jenže dlouhodobě se takové tempo ukázalo jako neúnosné. Kafková později popisovala lehké kolapsy, problémy se spánkem a vyčerpání. Nedokázala se už správně soustředit ani učit nové texty a nakonec musela něco ze svého pracovního života pustit.

Kvůli Barbarě odešla po téměř třiceti letech z divadla

V roce 2019 proto Pavlína Kafková podala výpověď v Národním divadle moravskoslezském. Po téměř třiceti letech stálého angažmá se rozhodla dát přednost jinému způsobu práce.

Soudkyně Barbara však mezitím také na čas zmizela z obrazovky. Televizní projekt měl několikaletou přestávku a v roce 2023 se znovu rozjel. Kafková se do taláru vrátila a podle dostupných vzpomínek si znovu užívala hlavně skutečnost, že nikdy přesně nevěděla, kam se jednání před kamerou posune.

Televize Barrandov tím získala jeden ze svých největších hitů a Pavlína Kafková jednu z rolí, podle níž ji lidé poznávají i po letech.