ZOO: Eliška se toho nebojí! V zájmu Aničky klidně zdrogovala Alberta

Anču unesli! Eliška to nemohla nechat jen tak

Anička jednoho dne zmizela jako pára nad hrncem. Zkrátka se nedostavila do práce a nikdo nevěděl, co s ní je. Zavolala pak sice Adélce do kanceláře, aby se omluvila, protože má zlomenou nohu, ale její hlas zněl zvláštně a celé to bylo jaksi podezřelé.

A nyní se Eliška konečně dozvěděla proč – Adam svolal poradu u paní ředitelky, aby důvěryhodným kolegům oznámil, že Anna byla unesena. Souviselo to patrně s pašováním zvířat, do něhož se dívka zapletla víc, než by bylo moudré. V jejím únosu měl určitě prsty někdo ze zoo a zaměstnanci mohli pomoct jedině tak, že pachatele včas odhalí. Dotyčný by se pravděpodobně choval nervózně a vyplašeně. Adam instruoval přátele, aby mu okamžitě nahlásili kohokoli podezřelého, jenomže Eliška měla jiný nápad – vzít věci pevně do vlastních rukou. Jako obvykle!

Koňská dávka sedativ a Albert byl přemožen

Koho že to vlastně Eliška podezřívala? Nikoho jiného než kancelářskou krysu Alberta Poláka. Vždyť kdo jiný by měl ideální příležitost i pochopitelný motiv? Albert pracoval v zoo už za dob ředitele Vávry, Aničku znal dlouho a mohl by se jí chtít pomstít za to, že mu dala kopačky. Eliška svou teorii vyložila kolegyni Petře Váchové a vzápětí už ji čile proměňovala v praxi. Zavolala Albertovi a nalákala ho k sobě na pracoviště, kde se jej chystala omráčit, svázat a mučit. Nejdřív se ho zeptala, kdy Anču viděl naposled. Když neurčitě odpověděl, že asi předevčírem, brala to jako jasný důkaz. V té době totiž dívka musela být dávno unesená. Smůla, Alberte, protože Eliška lež oplácí sedativem v injekci! Bez váhání mu ho píchla do ramene a ono ihned zabralo.

Domnělý únosce to od Elišky schytal hnojem

Albert se zhroutil na židli, kde ho Petra neochotně svázala. Eliška následně započala drsný výslech. Chtěla z něj vydolovat informaci, kde drží Aničku, ale protože chudák neměl, co by řekl, sáhla neoblomně po těžším kalibru.

Popadla vidle, nabrala haldu hnoje a mrštila jí po Albertovi, jelikož dobře věděla, jak nesnáší zvířecí zápach.

Albert křičel o pomoc a snad by se býval i rozplakal, kdyby do místnosti nevtrhl Adam a neosvobodil ho jako rytíř na bílém koni. Teprve tehdy Albert dostal šanci plně pochopit, o co Elišce šlo a že Anička byla skutečně unesena. Slíbil, že na událost s hnojem a násilně vpravenými sedativy zapomene, pokud ho ostatní zasvětí do problému. Eliška to samozřejmě považovala za jakousi past, ale Albert mluvil tentokrát upřímně. Chtěl pomoct Aničku zachránit. Podařilo se mu to tak, že zastavil jejího pravého únosce, Jardu Vaníčka, a dal mu pěstí, než stihl utéct i s výkupným. Snad se Eliška Albertovi alespoň omluví za ty drsné praktiky…