Ve středeční Ulici si Kateřina podá „zaprděného maloměšťáka“ Lumíra. Vilma kvůli němu odjede

Vilma zvedne kotvy, Lumíra má po krk

Ve čtvrtek se má v bistru konat společná narozeninová oslava Mária a Venduly. Lumír už ve středu zajde za máti, aby ji informoval o podrobnostech. Nemile ho však překvapí, když Vilma zmíní, že pozvala také Vildu. Nakvašený syn zdůrazní, že se má jednat o oslavu v úzkém rodinném kruhu, jak si to ostatně Vendulka přála. Ačkoli samozřejmě výslovně nezakázala, aby se babiččin přítel účastnil, Lumír nevidí důvod zvát chlapa, jehož znají sotva pár týdnů. Proč by se měl kvůli tomu, že krátce chodí s matkou, najednou cpát na všechny rodinné akce?

Zkrátka se rozhodl, že Vildu nepřijme, a paní Nyklovou už vážně nebaví, jak ho pořád kritizuje a odmítá. Rázně tedy prohlásí, že na oslavu nepůjde ani ona. Koneckonců, pokud to chce Lumír brát takhle, pak by se dalo říct, že ani Mário není žádná rodina. Nykl namítne, že v tom je snad pořádný rozdíl. Mário koneckonců říká Vilmě babi. Jak by jí ale měl říkat Vilda, aby ho Lumír konečně začal respektovat? No, babi rozhodně ne.

Vilma by nerada zkazila oslavu vlastní vnučce, ale umíní si, že jí to vynahradí jindy. Lumír, naštvaný kvůli paličaté matce, se ve špatné náladě odebere do hospody, kde si postěžuje přítelkyni. Kateřina se ovšem nepostaví na jeho stranu, přirozeně, ale naopak mu vyčiní a označí ho za zaprděného maloměšťáka, který se nedokáže vyrovnat s tím, že si jeho maminka ve svém věku našla nového partnera.

Lumír se těžce urazí a vrátí se za matkou, aby jí odevzdaně a nabručeně oznámil, že Burda teda může na oslavu přijít. Ať si ho klidně pozve, jemu už je všechno fuk. Za hádky s Kateřinou mu tohle nestojí. Za tak odbyté pozvání však paní Nyklová vděčná nebude. Rozkřikne se na syna, protože už má plné zuby jeho dozorování a komandování. Nemá nejmenší chuť zůstávat nadále v Lumírově blízkosti, a tak si poté – jakmile bude sama – beze slova sbalí kufr na kolečkách a nikým nespatřena prostě odjede, nepochybně přímo za panem Burdou. Jak asi Lumír zareaguje, až na to přijde?

Karla upozorní Věru, že na Kryštofa moc tlačí

Věrka vnucuje synovi pravidelný režim a řád, aby jeho učení mělo skutečný smysl. Ačkoli si Kryštof váží její pomoci, tohle je přesně to, co nechtěl, co tolik nesnáší – když se mu matka snaží organizovat život a do všeho mluvit. Maturitu přece bude dělat on, a tak se bude učit, kdy bude chtít a jak bude chtít.

Věra nechápe, co mu tolik vadí, a překvapí ji, když Karla přizná, že Kryštofa v tomto směru chápe. Nerada by nějak zranila city drahé tchyně, ale upozorní ji, že na syna příliš tlačí a že by se měla pokusit vnímat ho jako dospělého. Maturita je úkol, který chce zvládnout sám, dokázat hlavně sobě, že na to má. Věrka by mu měla více důvěřovat. Bude toho schopna?