Zítra večer Prima Max nasazuje herecký koncert. Bohdalová, Kemr a Brodský v zapomenutém filmu předvádějí životní výkony

Venkovský snílek, který věřil lidem

Film Smích se lepí na paty z roku 1987, režírovaný Hynkem Bočanem, patří k těm snímkům, které na první pohled působí nenápadně, ale při bližším pohledu odhalují hlubokou sondu do lidské důvěřivosti.

Hlavní postavou je Joska Platejz, kterého s mimořádnou citlivostí ztvárnil Vlastimil Brodský. Joska je venkovský všeuměl, žijící v podkrkonošské chalupě, kterou si přetvořil k obrazu svému. Má ji plnou vynálezů, důmyslných zařízení a osobitých nápadů. Jeho svět je jednoduchý, ale dává mu smysl. Pomáhá ostatním, vaří kamarádům a neřeší složitosti moderního života.

Právě tato prostota a otevřenost se však stávají jeho největší slabinou.

Praha jako střet s realitou

Zásadní zlom přichází ve chvíli, kdy se Joska vydává za svými dětmi do Prahy. Místo očekávaného přijetí však naráží na chlad a nezájem. Syn ani dcera nestojí o jeho přítomnost a zajímají je pouze jeho peníze. Nejde o dramatické výjevy, ale o drobná gesta, odtažité chování a ticho, které říká víc než slova. Smutný muž se tak vrací domů, do svého světa.

Láska, která byla jen iluzí

Po návratu domů vstupuje do Joskova života žena, která změní vše. Helena Šmídová, ztvárněná Jiřinou Bohdalovou, působí jako milá, empatická a chápavá bytost. Pro osamělého muže představuje naději na lásku.

Helena je ve skutečnosti podvodnice, která Josku využije a připraví ho o peníze. Tento motiv je jedním z nejtvrdších momentů filmu. Nejde jen o finanční ztrátu, ale o ztrátu víry v člověka. Zajímavostí je, že Bohdalová zde záměrně potlačila svůj typický komediální projev a vytvořila postavu, která je na první pohled sympatická, ale ve skutečnosti chladně kalkuluje.

V době, kdy se obzvláště starší a důvěřiví lidé setkávají s různými podvody moderní doby, je film také připomenutím, že i sympatický člověk může mít špatné úmysly a je třeba si dávat na lidi pozor a chovat se obezřetně.

Nakonec, i Josku potká další zklamání, a to přímo od člena rodiny.

Silné vedlejší postavy a herecké výkony

Film stojí nejen na Brodském, ale i na výrazných vedlejších rolích. Josef Kemr jako učitel Kroupa dodává příběhu melancholickou rovinu. Jeho postava, která si zapisuje své sny, symbolizuje nenaplněné touhy a pomíjivost života.

Petr Čepek v roli hajného Fandy představuje realistický protipól Joskovy naivity – člověka pevně ukotveného v realitě.

Zaujme i Karel Heřmánek jako zištný zeť Lojza, jehož účast na přepadení vlastního tchána, patří k nejtemnějším momentům filmu.

Natáčení, improvizace a nečekané momenty

Režisér Bočan byl otevřený improvizaci, což se výrazně promítlo do autenticity snímku. Herci mohli upravovat dialogy i situace podle vlastního cítění, což dodalo filmu přirozenost.

Velkou zajímavostí je nehoda během natáčení. Josef Kemr si při scéně na bagru vážně poranil patu, když ztratil rovnováhu. Část této scény se přesto dostala do finální verze filmu.

Natáčelo se v malebném prostředí Krkonoš (Horní a Dolní Malá Úpa), ale i v Praze či na Slovensku. Kamera Ivana Šlapety citlivě zachycuje kontrast mezi klidným venkovem a odosobněným městem.

Smích jako obrana proti zklamání

Název filmu není náhodný. Smích zde neznamená radost, ale je spíše obranným mechanismem. Joska se i přes všechny rány osudu snaží neztratit nadhled a lidskost.

Ve vysílání 23.4. ve 20:00 na Prima Max.