Past na kachnu: Macháček, Čepek, Němec a Kodet v jednom filmu. Tohle obsazení často neuvidíte

Když staré kriminálky nestárnou

Popularita československých kriminálních filmů a seriálů v posledních letech znovu roste. Diváci se rádi vracejí k titulům, které nabízejí poctivě vystavěný příběh, civilní herectví a atmosféru doby bez přehnaných efektů. Vedle známých snímků, jako jsou Na kolejích čeká vrah nebo Smrt stopařek, si své místo zaslouží také méně připomínaná Past na kachnu režiséra Karla Kováře. Film měl premiéru na samém konci roku 1978 a dnes představuje zajímavou ukázku tehdejší filmové kriminálky.

Právě autentická atmosféra je jedním z důvodů, proč film funguje i po téměř padesáti letech. Kamera Františka Uldricha zachycuje pochmurnou a syrovou Prahu pozdních sedmdesátých let. Ulice, restaurace, benzinové pumpy i zákulisí nelegální herny vytvářejí prostředí, které působí uvěřitelně a vtahuje diváka do děje. Film se nesnaží ohromovat akcí, ale staví na postupném odhalování souvislostí a pečlivé policejní práci.

Mrtvola v kufru odstartuje nebezpečnou hru

Příběh začíná zdánlivě jednoduchou policejní kontrolou. Taxikář Karel Koukal je zastaven hlídkou a v kufru jeho vozu je objeveno tělo mrtvého muže. Koukal tvrdí, že o ničem neví, a jeho vysvětlení zní natolik nepravděpodobně, že se okamžitě stává hlavním podezřelým. Vyšetřování se však rychle komplikuje a kriminalisté postupně zjišťují, že za vraždou stojí mnohem rozsáhlejší síť kontaktů propojující hazardní hráče, provozovatele tajné herny i pašeráky drog.

Film dokáže překvapovat tím, jak šikovně vrství jednotlivé stopy. To, co na začátku vypadá jako obyčejná vražda, se mění ve spletitý případ zahrnující rakouského turistu, pašování heroinu a další násilný zločin. Divák je neustále veden k novým podezřelým a teprve v závěru se všechny dílky skládačky spojí dohromady. Právě tento postup patří k největším přednostem filmu.

Herecká sestava, kterou by dnešní producenti záviděli

Velkou předností snímku je mimořádně silné obsazení. Hlavního vyšetřovatele, majora Mlynáře, ztvárnil Milan Sandhaus. Jeho výkon je klidný, civilní a přesně odpovídá představě zkušeného kriminalisty, který se nenechá unést emocemi a trpělivě skládá jednotlivé stopy dohromady. Právě jeho nenápadnost dává postavě důvěryhodnost.

Nejvýraznější herecký výkon však mnozí diváci připisují Miroslavu Macháčkovi v roli taxikáře Koukala. Macháček dokázal vytvořit postavu člověka, který rozhodně není bez chyby, ale zároveň se stává obětí okolností. Koukal je vychytralý, nervózní, občas směšný a zároveň tragický. Není divu, že právě jeho role bývá dodnes připomínána jako jedna z největších ozdob filmu.

Zaujme také Petr Čepek coby pumpař a provozovatel herny Richter. Čepek i v relativně omezeném prostoru dokáže vytvořit postavu, která budí respekt a zároveň vzbuzuje podezření. Vedle něj se objevují další známé tváře, například Jiří Kodet, Ivan Vyskočil, Jana Andresíková, Bronislav Poloczek nebo Jiří Zahajský. Dnes působí téměř neuvěřitelně, kolik výrazných osobností se podařilo tvůrcům soustředit do jediného filmu.

Natáčení v době, kdy Praha měla jinou tvář

Film vznikal v letech 1977 až 1978 a natáčení trvalo přibližně půl roku. Tvůrci využívali barrandovské ateliéry v Hostivaři i řadu reálných pražských lokací. Díky tomu dnes snímek funguje také jako pozoruhodný dokument své doby. Diváci mohou sledovat podobu ulic, restaurací či dopravních prostředků, které dávno zmizely.

Zajímavostí je, že režisér Karel Kovář natočil pouze dva celovečerní filmy. O to překvapivější je, jak dobře zvládl vystavět napětí i práci s herci. Významný podíl na výsledné podobě měl také kameraman František Uldrich, jehož práce dodala filmu charakteristickou temnou a místy až tísnivou atmosféru. Hudbu složil jazzový hudebník Martin Kratochvíl, jehož doprovod pomáhá vytvářet pocit neustálého neklidu a nejistoty.

Kriminálka, která si zaslouží návrat

Past na kachnu nikdy nepatřila mezi nejznámější československé detektivky. Přesto nabízí vše, co mají fanoušci starých kriminálek rádi – napětí, dobře vystavěnou zápletku, uvěřitelné vyšetřování a především skvělé herecké výkony. Nejde o film, který by sázel na efektní přestřelky nebo velkolepé akční scény. Jeho síla spočívá v atmosféře, postavách a postupném odhalování pravdy.

Právě proto si tento téměř zapomenutý snímek zaslouží místo na obrazovce. Ať už kvůli Miroslavu Macháčkovi, Petru Čepkovi nebo jedinečnému obrazu Prahy konce sedmdesátých let, Past na kachnu dokazuje, že kvalitní kriminální příběh nestárne.