Gestapo, Terezín a zázrak v Drážďanech. Neuvěřitelný osud Věry Tichánkové

Sen o velkém světě, který rozdrtila válka

Když se 7. prosince 1920 narodila budoucí herecká legenda Věra Tichánková, nic nenasvědčovalo tomu, že ji čeká život připomínající dobrodružný román. Dětství prožila stěhováním po různých koutech tehdejšího Československa. Rodina následovala otce, úředníka Státních lesů, a malá Věra si zvykala na nové domovy i prostředí. Po jeho předčasné smrti se s matkou a sestrou vrátila do Brandýsa nad Labem, kde dospívala a spřádala sny o budoucnosti.

Na rozdíl od mnoha vrstevníků měla jasno. Chtěla poznávat svět, cestovat a ovládnout cizí jazyky. Výborně se naučila německy i francouzsky a po maturitě plánovala odchod za hranice. Jenže do jejích plánů vstoupila druhá světová válka. Československo se ocitlo pod nacistickou okupací a všechny představy o svobodném životě se během několika měsíců rozpadly.

Původně ji lákala chemie. Byla přijata na vysokou školu a zdálo se, že její život povede úplně jiným směrem než na divadelní jeviště. Když však nacisté v roce 1939 české vysoké školy uzavřeli, hledala cestu, jak uniknout hrozbě totálního nasazení. Právě tehdy vstoupilo do jejího života herectví. Ne jako splněný sen, ale jako záchranný kruh. Přes doporučení herečky Jiřina Štěpničková se dostala na konzervatoř a začala studovat obor, který ji později proslavil po celé republice.

Gestapo, Terezín a bombardování, které jí zachránilo život

Místo studentských let však přišlo období strachu. Tichánková se zapojila do pomoci lidem v odboji a po pohřbu Jana Opletala pomáhala obstarávat potravinové lístky pro osoby v ilegalitě. Někdo však skupinu udal. V roce 1943 skončila v rukou gestapa.

Následovaly výslechy v nechvalně známém Petschkově paláci, věznění na Pankráci a pobyt v Malé pevnosti v Terezíně. Ke konci války byla převezena do Drážďan, kde měla stanout před soudem. Právě tam se odehrála událost, která rozhodla o jejím dalším osudu.

V únoru 1945 zasáhlo město ničivé spojenecké bombardování. Útok zničil značnou část Drážďan a poškodil i budovu soudu, kde byla vězněna. Katastrofa, která připravila o život desetitisíce lidí, jí paradoxně zachránila život. Z trosek se dostala živá a nakonec se dočkala osvobození americkou armádou. Domů se vracela složitou cestou přes Lipsko a Plzeň až koncem května 1945.

Takové zkušenosti člověka změní navždy. Věra Tichánková se po válce vracela jako mladá žena, ale s duší poznamenanou událostmi, které si většina lidí nedokáže ani představit.

Dvě zraněné duše a láska pod cirkusovým stanem

Po válce získala angažmá v jihlavském Horáckém divadle. Právě tam potkala muže, který se stal její životní oporou – herce Jana Skopečka. Ani on však nebyl člověkem bez minulosti. Kvůli židovskému původu skončil během války v koncentračním táboře a po návratu domů zjistil, že nacisté připravili o život velkou část jeho rodiny.

Spojovalo je trauma, ale také podobný smysl pro humor. Jejich vztah odstartovala zdánlivě obyčejná událost. Do Jihlavy přijel cirkus a během představení se strhla prudká bouřka. Hřmění otřásalo stanem natolik, že se k sobě oba mladí herci instinktivně tiskli. Když pak společně odcházeli deštěm domů, bylo rozhodnuto.

Svatbu měli v roce 1949 a jejich manželství se později zařadilo mezi nejstabilnější vztahy českého hereckého prostředí. Skopeček s oblibou žertoval, že ve skutečnosti doma velí jeho žena a jemu tento model dokonale vyhovuje. Právě humor se stal jedním z pilířů jejich mimořádně dlouhého soužití.

Černá kronika, kterou si národ zamiloval

Přestože disponovala mimořádným talentem, hlavní role se jí většinou vyhýbaly. Režiséři v ní viděli především výraznou charakterní herečku. Hrála matky, hospodyně, sousedky, babičky i rázné venkovské ženy. Každé postavě však dokázala vtisknout jedinečnost a autenticitu.

Ve filmu debutovala poměrně pozdě, až na prahu čtyřicítky. Skutečnou popularitu jí ale přinesl až legendární muzikál Ať žijí duchové! režiséra Oldřicha Lipského. Postava švagrové Pilátové, které ve filmu všichni říkali Černá kronika, se stala natolik ikonickou, že přezdívka herečku provázela až do konce života.

Diváci si ji zamilovali také v seriálu Byli jednou dva písaři, kde vytvořila nezapomenutelnou hospodyni Heřmanku po boku Miroslava Horníčka a Jiřího Sováka. Přestože málokdy stála v centru děje, dokázala na sebe strhnout pozornost pokaždé, když se objevila na obrazovce.

Rozhledna jako rodinné dědictví

K životním kuriozitám manželů Tichánkové a Skopečka patřila i rodinná historie spojená s rozhlednou na vrchu Tábor. Hereččin dědeček Josef Tichánek se významně podílel na její výstavbě a rozhledna dodnes nese jeho jméno. Jan Skopeček proto s oblibou vtipkoval, že si svou ženu nejen vzal, ale rovnou „vyženil rozhlednu“.

Věra Tichánková zůstala pro většinu diváků především nezapomenutelnou Černou kronikou. Když se však podíváme na její život, objevíme ženu, která přežila válku, gestapo i bombardování, našla lásku navzdory tragédiím a dokázala proměnit těžké životní zkušenosti v herectví, na které se nezapomíná. Sama poznala, jak tenká bývá hranice mezi tragédií a zázrakem.

Věra Tichánková zemřela 9. ledna 2014. Bylo jí 93 let.