Milovaná herečka přišla o všechno: Co se stalo na konci života Míly Myslíkové?

Tichá dívka, která se naučila rozdávat radost

Narodila se jako Bohumila Myslíková 14. února 1933 v Třebíči, ale celý život jí nikdo neřekl jinak než Míla. Už od dětství byla spíš nenápadná a uzavřená, což ostře kontrastovalo s profesí, kterou si nakonec zvolila. Toužila být spisovatelkou, jenže nevěděla, o čem psát, a tak se rozhodla své pocity vyjadřovat jinak.

K herectví ji přivedlo prostředí rodinné půjčovny kostýmů, kde pomáhala své mamince. Právě tam se poprvé setkala s magií převleků a rolí. Později vystudovala JAMU v Brně, i když pro introvertní dívku to byla cesta plná vnitřních rozporů. Naučila se ale zvláštní věc, na jevišti i před kamerou dokázala být někým úplně jiným. Byla otevřenější, silnější, výraznější.

Herečka, která nikdy nebyla „hlavní“, ale vždy nezapomenutelná

První angažmá získala v dnešním Městském divadle Brno a už ve 21 letech se objevila ve filmu Nejlepší člověk po boku Vlasty Buriana. Její kariéra se ale naplno rozvinula hlavně před kamerou.

Za svůj život vytvořila téměř tři stovky rolí. Nebyly to velké hlavní postavy, ale právě ty menší, často obyčejné, dokázala proměnit v něco mimořádného. Diváci si ji pamatují jako přísnou, ale lidskou paní Matyldu ve filmu Jak utopit Dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách, svéráznou Kateřinu v komedii Rozmarné léto nebo jako nezapomenutelnou maminku Štěpána Šafránka v „básnické“ sérii režiséra Dušana Kleina.

Na plátně působila jako žena, která má všechno pod kontrolou. Ve skutečnosti ale svůj vlastní život držela pohromadě mnohem složitěji.

Manželství, které skončilo dřív, než začalo

V pouhých třiadvaceti letech se provdala za herce Štěpána Zemánka. Manželství ale nevydrželo ani půl roku. Za jeho rozpadem nestály jen běžné neshody, podle vzpomínek z okolí sehrálo roli i násilí.

Herečka později naznačovala, že právě v tomto období přišla o dítě. O podrobnostech nikdy otevřeně nemluvila, ale přiznala, že existovala událost, která všechno změnila. Jednou zlomovou chvílí měla být i facka, která podle jejích slov znamenala definitivní konec vztahu.

Po této zkušenosti už se nikdy nevdala. Přestože o nápadníky neměla nouzi, zůstala sama. Mateřství, které jí život odepřel, si symbolicky nahrazovala ve svých rolích jako filmová maminka, která rozdává péči, jakou sama nemohla dát.

Vytvořila si vlastní svět

Zatímco profesně byla mimořádně aktivní, její soukromý život se postupně uzavíral. Byla milá, vstřícná, ale zároveň si pečlivě hlídala hranici, za kterou nikoho nepustila. I blízcí přátelé často přiznávali, že o jejím vnitřním světě věděli jen minimum.

V 90. letech se navíc začaly objevovat zdravotní problémy. Trápila ji cukrovka a později i Parkinsonova choroba, která postupně omezovala její pohyb i energii. Herectví ustupovalo do pozadí a ona se vracela ke své původní vášni. Pustila se do psaní.

Pracovala na autobiografii, ve které chtěla zachytit vlastní život i vzpomínky. Vydání se ale už nedočkala.

Víra, která se změnila v past

S přibývajícím věkem se její pohled na svět měnil. Začala se více zajímat o duchovno, reinkarnaci a smysl života po smrti. Právě v tomto období se dostala do kontaktu se sektou.

Podle svědectví lidí z jejího okolí se k této skupině silně přimkla. Problém byl v tom, že ji postupně připravila o finanční prostředky i majetek. Herečka, která celý život pracovala, tak na jeho konci žila velmi skromně.

V její malé garsonce prý chyběla i televize, paradoxní detail u ženy, kterou znaly celé generace diváků právě z obrazovky.

Poslední roky: ticho, nemoc a ztráta

Její svět se postupně zmenšoval. Velkou oporou jí byla fenka Betynka, která ji doprovázela v posledních letech. Když o ni přišla, byla to další rána, ze které se už nedokázala vzpamatovat.

Zemřela 11. února 2005, jen pár dní před svými 72. narozeninami, po druhé mrtvici. Pohřbena je v Polné u Jihlavy.

Její život byl plný kontrastů. Na jedné straně byla herečkou, která dokázala rozzářit každou scénu, na druhé straně ženou, která se celý život potýkala s vnitřní samotou a bolestmi, o nichž téměř nemluvila a do svého vnitřního světa nikoho nepustila.