Magdaléna Borová se těžkým obdobím „prozpívala". Zpěv podle ní léčí

Herecké začátky

Magdaléna Borová se narodila 14. dubna 1981 ve Frýdlantu v Čechách. Divadlo hrála amatérsky už na gymnáziu a po maturitě vystudovala činoherní herectví na DAMU v Praze. V roce 2005 se stala členkou Činohry Národního divadla.

Filmový debut přišel v roce 2005, kdy si Magdaléna zahrála ve snímku Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště. Další filmové příležitosti následovaly. Za roli ve filmu Krajina ve stínu režiséra Bohdana Slámy získala Magdaléna Borová Českého lva.

Láska k hudbě

Magdaléna Borová je však nejen herečka, ale i velká milovnice hudby. O zpěvu si pak myslí, že je léčivý. Zároveň však Magdaléna říká, že lidé mají ze zpěvu často strach, protože se odkryjí a nemají se za co schovat. Herečka se svěřila i s tím, že právě hudba jí velmi pomohla v těžkém životním období. Nechala se slyšet:

Byla to opora. Smutek nebo velkou bolest je možné vyzpívat. Seděla jsem u klavíru, zpívala, do toho brečela. Bylo to jako meditace. 

A dává Magdaléna ve svém životě přednost divadlu nebo hudbě? Říká:

Nejlepší je herectví se zpíváním, ale poslední roky jsem měla pocit, že když zpívám, tak jsem to nejvíc já. To znamená, že jsem si kladla i otázku, proč nezpívám víc nebo proč se tím neživím. 

Soukromý život

Magdaléna Borová byla provdaná za hereckého kolegu Miloslava Königa, se kterým má syna a dceru. Právě kvůli dětem herečka neváhala přerušit kariéru. Uvedla:

První dítě jsem čekala ve dvaceti sedmi letech, a byl to ten nejlepší věk, kdy jsem se mohla rozjet v divadle. Zůstala jsem doma a bylo mi to úplně jedno. Děti mi změnily priority i vztah k herectví, k divadlu.

V manželství se však nakonec objevily problémy a nepomohla ani párová terapie. Magdaléna se svěřila:

Ano. Zkusili jsme to. Stála jsem o to. Rozpad vztahu je pro mě hodně bolestný kvůli dětem, rvalo mi to srdce. Ale jsem za tím, snad se mají dobře. Párovou terapii má vždycky smysl zkusit, ale musí na ni být dva.

Její manžel pak popsal, jaký byl rozvod:

Rozhodně mi to otevřelo hodně věcí. Asi podobně jako Majdě. Beru to nakonec „pozitivně“, pokud je něco takovýho v souvislosti s rozvodem možný říct. Otevřelo se poznání. A co jsem sám v sobě uviděl, vnímám jako obohacující, i když taky myslím, že by k tomu nebylo potřeba dojít tak brutálně. Jenže někdy v životě nastane chvíle, kdy člověk cítí silnou potřebu něco změnit. Někdy to udělá hodně radikálně… Ale časem se to všechno ohladí. Na všech stranách.