"To taky není žádnej Einstein. Ale je první ve sběru" aneb nejlepší hlášky a scény z filmu Marečku, podejte mi pero!

Vtipná zápletka a geniální hlášky

Film, který se na ČSFD chlubí 89 % a patří tím pádem mezi nejoblíbenější snímky ČR, je asi všem známý. Aby si udržel Jiří Kroupa (Jiří Sovák) pracovní místo jako mistr v továrně na zemědělské stroje, musí vystudovat průmyslovou školu. Ukáže se, že není zdaleka tak úspěšným žákem, jak si to představoval, ba dokonce se mu daří hůře než vlastnímu synovi. Nakonec ale přeci jen dokáže školu dostudovat a udržet si pracovní místo.

Film je obohacen o skvělou souhrou dospělých lidí přebírajících role klasických žáků (šprti, snaživci, zamilované slečny, nepozorní žáci atd.). Především jednotlivé chování postav funguje jako základ pro dokonalé dialogy a vtipné hlášky.

Výběr nejlepších hlášek filmu „Marečku, podejte mi pero!“

„Hliník se odstěhoval do Humpolce.“ – stálá odpověď na otázku, proč ve třídě chybí pan Hliník.

„Marečku, podejte mi pero.“ – standartní věta profesora češtiny, který si nedokáže zapamatovat jméno studenta v první lavici, a že si má vzít s sebou vlastní psací potřebu.

„Já, když kouřím, tak zvracím.“ – odůvodnění, proč pan Plha nepatří mezi kuřáky.

„Nepotěšil jste mě, ani já Vás nepotěším.“ – odpověď profesora Hrbolka na špatné znalosti studenta.

„Hrdobec, to je takový ten brouk.“ – vysoce moudré uvažování o slovíčku v básničce.

„Běda vám, když mi to nepůjde. Běda vám.“ – Kroupovo vyhrožování svým pracovníkům, kterého donutili znovu navštěvovat školu.

Paní učitelka: „Podívejte, tohle nemám ráda. Buď odpovím, anebo řeknu, že nevím, a ne tady stát a mlčet jako dudek. Jak se jmenujete?“ „Dudek.“

„Co ti je?“ „Mě je všechno!“

„Hujer, metelesku blesku.“

„Např. můj kluk. To taky není žádnej Einstein. Ale je první ve sběru.“

Smoljak a Svěrák nejsou jen mistři dialogů, ale i vtipných scén. Vzpomínáte si například na historku spojenou s rodiči Plhy?

Již na začátku filmu řeší pan Plha bod osm ve školním řádu, který vyžaduje informování rodičů o prospěchu žáka na pravidelných schůzkách. Příjezd rodičů by ale mohl být problém, protože žijí v „Kočicích, to je až u Pelhřimova“. Navíc by je stála cesta 70 korun. Nakonec se jeho rodiče ale přeci jen dostaví na schůzku, posadí se, dozvědí se známky, a neprodleně zase odchází a odjíždí zpět až do Kočic.