Hlavně dnes večer ve 20:15 nezmeškejte nejkultovnější český film

Chlapec, který měl jít domů

Národní dům na Smíchově. Velký konkurz. Přibližně sto padesát dětí, které touží po filmové roli. Mezi nimi se krčí nejmladší uchazeč – Tomáš Holý.

Během úvodní debaty s tvůrci nepromluvil ani slovo. Působil nevýrazně, ztracen v davu ostatních uchazečů. Režisérka Marie Poledňáková ho proto poslala domů – je příliš malý na tak náročné natáčení.

V tu chvíli ale zasáhl osud.

Chlapec se po chvíli vrátil do sálu. Zapomněl si tam kulich. Bezprostřední gesto, tichá pantomima – a režisérka okamžitě mění názor. Zve ho na kamerové zkoušky.

Tam sice splete všechny připravené repliky. Ale definitivně si získá celý štáb i své budoucí filmové rodiče, Janu Preissovou a Františka Němce.

Trauma, které se stalo humorem

Film v sobě nese hluboký kontrast – dětská touha po úplné rodině versus realita dospělého světa. Marie Poledňáková dokázala mistrovsky vybalancovat vážné téma s lehkostí a vtipem.

„Postava Vaška je mix citových problémů mého syna s neuvěřitelnými nápady mého synovce, který na táboře předváděl, jak vytrhnout velrybě stoličku“, vzpomínala později.

Původní záměr? Natočit něžný, křehký příběh o matce samoživitelce a jejím synovi. Výjimečný talent Tomáše Holého však posunul celé dílo jinam – do roviny komedie, na kterou se prostě nezapomíná.

Jeho dětská energie proměnila každou scénu v nezapomenutelný zážitek plný smíchu.

Mýty, které přežily desetiletí

Kolem natáčení dodnes koluje několik legend. Jedna z nejčastějších? Důvod, proč byl charismatický Vlastimil Harapes v roli šéfa baletu Jindřicha předabován Jiřím Klemem.

Nebyla to žádná vada řeči, jak se občas traduje. Harapes mluvil naprosto kultivovaně. Režisérka si pouze pro postavu Jindřicha přála hlubší, znělejší hlas – takový, který lépe odpovídal její umělecké představě.

Další zajímavost: krkonošská chata Dias ve Špindlerově Mlýně, která ve filmu představovala stanici Horské služby. Ve skutečnosti tam sice bydlel člen Horské služby a fungovala ohlašovna, ale skutečná stanice zde nikdy nesídlila.

Filmaři si prostředí chytře přizpůsobili pro potřeby příběhu.

Detaily, které vytvořily atmosféru

Napínavá rozhlasová četba o horolezcích Georgi Mallorym a Andrewu Irvinovi, kterou malý Vašek se zatajeným dechem poslouchá v rádiu? Podmanivý hlas Petra Haničincoviho. Celá nahrávka však byla vytvořena výhradně pro film – v reálném rozhlasovém vysílání byste ji tehdy nenašli.

Natáčelo se na mnoha místech Československa. Pražské sídliště Petřiny, místní základní škola, Pražský hrad, Národní divadlo – kde se v roli pokladní na pouhých patnáct sekund objevila Stella Zázvorková.

Zimní exteriéry vznikaly v Krkonoších. Martinova bouda, hotel Olympie jako chata Sněhurka. Filmaři zavítali i do Rokytnice nad Jizerou – vlakové nádraží – a do Dolních Dušic, kde záběry ozdobil železniční viadukt.

Každá z těchto lokací přispěla k neopakovatelné atmosféře snímku, který kombinuje městské prostředí s drsnou, ale krásnou horskou přírodou.

Co se skrývá za tím vánočním kouzlem

Televizní premiéra proběhla přesně na Štědrý večer – 24. prosince 1977 na I. programu Československé televize. Od té doby se snímek stal neodmyslitelnou součástí vánočních svátků pro celé generace.

Slova jedné věrné divačky mluví za vše: „Jak vytrhnout velrybě stoličku byl první film, který jsem viděla víc než pětkrát. A dodnes se dušička toužebně chvěje, když tuhle mistrovskou komedii fenomenální trojky Holý-Preissová-Němec vidím v televizním programu. Stará láska nerezaví“, říká.

A právě tady, v této jednoduché větě, se skrývá celé tajemství filmu. Není to jen příběh o chlapci, který hledá tátu. Je to příběh o tom, jak náhoda – zapomenutý kulich – může změnit všechno. Jak z malého, nevýrazného kluka může vzniknout legenda. A jak film, který měl být něžným dramatem, se stal komedií, která baví už třetí generaci.

Někdy stačí vrátit se pro zapomenutou čepici. A celý svět se změní.

Nezmeškejte tento velkofilm dnes večer (neděle 5.7.) ve 20:15 na ČT1