Do českých kin dnes míří dlouho očekávaný film. CSFD hlásí 25%

Velká očekávání a hvězdný návrat

Česká kina tento měsíc zaplavila masivní reklamní kampaň na nový filmový snímek. Slibovala inteligentní zábavu pro generaci žen, na kterou filmový průmysl často zapomíná. Diváci se těšili na citlivou a vtipnou oslavu zralého ženství v podání těch nejzářivějších hvězd.

Realita po dnešní premiéře (23. července) však přinesla nečekaně tvrdý střet s realitou.

Příběh režisérky a scenáristky Hany Hendrychové sleduje tři kamarádky z vysoké školy, které oslavují své šedesátiny. Valerie, kterou ztvárnila Pavlína Pořízková, se vrací z USA a rozhodne se vytrhnout své přítelkyně ze stereotypu. Meda v podání Dagmar Havlové bojuje s tíživou samotou. Iva, hraná Evou Holubovou, zase prochází hlubokou manželskou krizí.

Valerie pro ně naplánuje divokou jízdu, která má všem třem vrátit chuť do života. Během pouhých 88 minut stopáže diváci sledují návštěvu coffee shopu, zatčení policií i dramatické odhalení společného celoživotního tajemství. To vše se odehrává na pozadí malebných lokací Prahy, středních Čech a vinného sklípku v Ústí nad Labem.

Snímek, k němuž hudbu složil Ondřej Gregor Brzobohatý a kameru vedl Lukáš Hendrych, měl všechny předpoklady stát se letním hitem.

Když se sliby z PR kampaně střetnou s realitou

Místo nadšených ovací se však dostavilo hluboké rozčarování. Na filmových databázích začala rychle přibývat nelítostná hodnocení. Na ČSFD se film propadl na pouhých 25 %, což značí silný podprůměr.

Ani umělá inteligence na webu Kinobox, která předem odhadovala úspěch na 64 %, nedokázala plně předpovědět vlnu diváckého zklamání. Co přesně se tvůrcům nepovedlo?

Hlavním kamenem úrazu se stal propastný rozdíl mezi PR kampaní a skutečným obsahem. Zatímco marketing prezentoval Bardotky jako vkusnou a hlubokou sondu do života zralých žen, kritici i první diváci mluví o opaku.

Film podle nich sklouzává k lacinému, sexistickému a stereotypnímu humoru. Postavy, které měly být inspirativní, často působí na plátně nemožně a trapně.

Zklamání divačky Aleny

Své o tom ví například osmapadesátiletá divačka Alena. Do kina vyrazila nalákaná lákavým sloganem „od žen, pro ženy a o ženách“. Těšila se na večer s kamarádkami, ze kterého měly odcházet s pocitem hrdosti a vzájemného pochopení. Místo toho ale z kinosálu odcházely v rozpacích.

„Čekala jsem inteligentní nadhled, legraci ze stárnutí a trochu té ženské sounáležitosti. Místo toho jsem hodinu a půl sledovala křečovité scénky, kde se zralé ženy chovají jako pubertální holky na prvním flámu. Bylo mi za ty skvělé herečky vlastně lidsky trapně,“ popisuje svoje pocity Alena.

Podle spousty dalších naštvaných diváků je největší tragédií filmu fakt, že se pokusil o moderní a emancipovaný nadhled, ale skončil u otřelých klišé. Postavy v podání zkušených herkyň tak nepůsobí jako sebevědomé ženy, ale spíše jako figurky vytvořené podle zastaralých představ o tom, co by „starší generaci mohlo ještě bavit“.

Diskuse vaří: Promarněná šance české kinematografie

Reakce na sociálních sítích a v diskusních fórech nenechávají na snímku nit suchou. Zatímco marketingová kampaň dokázala do kin přilákat tisíce lidí, samotné zpracování zanechalo hořkou pachuť. Místo toho, aby film Bardotky otevřel dveře novému žánru kvalitních komedií pro zralé publikum, stal se spíše varovným příkladem toho, jak snadno se dá slibný koncept pohřbít pod nánosem laciného humoru.

Česká kinematografie tak na svůj skutečně velký, citlivý a přitom vtipný film o generaci našich mám a babiček bude muset ještě nějakou dobu počkat. Bardotky tuto šanci bohužel promarnily.