Vojtěch Kotek: Zděděné herecké geny, ale vlastní úspěch. Jak dnes žije herec, který se proslavil rolí v kultovní televizní komedii?

Hvězdy Snowboarďáků se sejdou v nové komedii

Nyní 37letý herec Vojtěch Kotek se narodil 8. ledna 1988 v Praze do divadelní rodiny – matce, jež vystudovala produkci na DAMU, a otci, který účinkoval v divadle Járy Cimrmana. Už od osmi let se věnoval dabingu a snad každý fanoušek Harryho Pottera ví, že namluvil právě hlavního hrdinu této populární kouzelnické série.

V roce 2004 pak přišla ona zásadní role Rendyho v nestárnoucí komedii Karla Janáka Snowboarďáci, kde zářil po boku „Jáchyma“ Jirky Mádla. Dvojice se o dva roky později sešla v letní komedii Rafťáci a znovu dokázala, že umí diváky spolehlivě rozesmát. Téhož roku se to ostatně potvrdilo v Ro(c)ku podvraťáků. V roce 2027 bychom se navíc mohli dočkat další komedie Karla Janáka v tomto duchu, která zatím nese název Fesťáci.

Od té doby účinkoval Vojta Kotek v řadě dalších filmů i seriálů. Připomenout můžeme třeba Poslední aristokratku (2019), Vlastníky (2019), pohádku O vánoční hvězdě (2020), oceňované drama Vlny (2024) nebo novější seriály Einstein – Případy nesnesitelného génia, Metoda Markovič: Hojer či Parťák na baterky. Rovněž moderoval soutěžní reality show Zrádci.

Syn je komunikativní a velmi chytrý, pochvaluje si Kotek

Zkrátka a dobře, Vojtěch Kotek si za ta léta získal sympatie spousty českých diváků a o atraktivní pracovní nabídky jistě nemá nouzi. O to víc můžeme obdivovat fakt, že stíhá věnovat čas rodině a tříletému synkovi Hubertovi, o němž se až dojemně rozpovídal v rozhovoru pro eXtra.cz během slavnostního otevření obchůdku Ťuťu Kids, který si zřídila jeho manželka Radana spolu s kamarádkou Bárou Paškovou.

Má rád všechna zvířátka, z něho se stává zoolog z nějakého důvodu. Já si to vysvětluju tak, že hlavu má zatím tak prázdnou, že ji zaplní jenom těmi informacemi, které ho zajímají, a to jsou zvířátka. Má třeba plyšového tapíra, pozná vombata a všechny tyhle cizí druhy… Prostě je to chodící encyklopedie zvířátek. Veškerá zvířátka a plyšáci, to je jeho.

Vojta Kotek si malého synka nemůže vynachválit. Z každého slova je cítit, jak moc je na něj hrdý. 

Je skvělý, hrozně komunikativní, bystrý, což mě na něm strašně baví. Fakt mám pocit, že je extrémně chytrý. Vím, že to asi říká každý táta o svém synovi, ale mám pocit, že už odmalička nám rozumí. Teď, když začal mluvit, tak nám to jenom dokazuje, že fakt chápe složité věci. Už se začíná ptát na ty věci ‚proč, proč, proč‘. Mě zatím hrozně baví mu to vysvětlovat, protože mám pocit, že to dopadá na úrodnou půdu, že i složitější věci je schopný v té hlavičce pobrat… Když se ho třeba zeptám, jaké zvířátko je symbolem Austrálie, řekne klokan. To je prostě boží, i díky němu se já zdokonaluju třeba právě v zoologii. Fakt je bystrý, za což jsem strašně rád, že mi přijde, že je rychlý a bude nás stíhat.

Po nás nesmí přijít potopa, dětem musí něco zůstat

Na otázku, jak se vlastně sžívá s rodičovskou rolí a zda ho při tom něco obzvlášť zaskočilo, odpověděl, že asi každého to ze začátku pochopitelně zaskočí, ačkoli jemu to možná chvilku trvalo, než si uvědomil, že ho nová role tatínka posouvá v nějaké emoční rovině, v zodpovědnosti.

Začnete chápat, proč vám lidi před vámi, ty předchozí generace, některé věci říkali, a taky ty nástrahy, kterým jste se třeba úplně neubránili během života, tak teď vidíte, co to je pro rodiče. Vnímáte svět tak, že už po nás musí něco zůstat, aby v tom naše děti mohly existovat. Takže je to taková kolektivnější zodpovědnost za všechno.