Rozlučte se s létem zasněženou Poslední aristokratkou a několika zajímavými fakty o filmu

Milotice lákají souvislostí s filmem i půjčovnou kostýmů

Režisér Jiří Vejdělek točil komedii Poslední aristokratka podle stejnojmenné knižní předlohy Evžena Bočka uprostřed sněhové nadílky v zimě 2019, a to na pěti různých zámcích. Autor předlohy je na jednom z nich – v Miloticích – dokonce kastelánem.

„Milotice už jsou několik let velice známé tím, že tu máme obrovskou půjčovnu kostýmů pro návštěvníky,“ zmínil v dokumentu o natáčení filmu. „Tady na zámku v Miloticích jsem napsal svoji Poslední aristokratku, vlastně celou tu sérii… Kromě zámecké kuchyně se natáčelo i v hlavním freskovém sále, v zámecké knihovně, na zámeckém nádvoří a potom ještě také v kulečníkovém sále.“

Zámeckou kuchyni se přitom Milotice snaží uchovat právě takovou, jakou ji diváci znají z filmu. Právě na tomto zámku se natáčela např. štědrovečerní večeře, během níž měl spadnout obrovský křišťálový lustr a potvrdit tak prokletí nejmladší členky rodu. Málem se hercům a členům štábu zřítil na hlavy, ale naštěstí se nikdo nezranil.

Dále tvůrcům posloužily zámky Buchlovice, Jaroslavice, Rájec a Lemberk. Natáčení v Miloticích začalo 28. února 2019 a televizní premiéru měl film 1. ledna 2021 na ČT1. Zhlédlo ho tenkrát 2 044 000 diváků. Malou roličku si v něm dopřáli i Jiří Vejdělek (turista v autobuse) a Evžen Boček (v úvodní scéně na nádvoří s Vojtěchem Kotkem).

Poslední aristokratka je ryzí komedií pro každého

„Kdybych měl určit žánr, tak bych řekl, že Poslední aristokratka je opravdu ryzí komedie,“ prohlásil v dokumentu režisér Jiří Vejdělek. „Myslím si, že v té mé osobní filmografii možná nejčistší komedie, co jsem zatím točil.“

Do ostatních komedií totiž vždycky začlenil závažné téma, např. úmrtí v rodině nebo něco podobného. V případě Poslední aristokratky je to ale, slovy pana Vejdělka, lehkonohé. Nesnažil se v ní zabrousit do temnějších tónů tolik, jako to dělával v jiných filmech (např. Ženy v pokušení). Ostatně i v Účastnících zájezdu je prý patrný určitý náznak nebezpečí.

„Takže si skutečně myslím, že Poslední aristokratka je komedie, a to ryzí komedie. Pro koho je určená? Vždycky, když točím komedii, tak říkám: pro všechny. Věřím, že smích nás baví všechny. I tak nějak doufám, že je léčivý pro nás všechny. To je taky jeden z důvodů, proč se vlastně komedii věnuju. Podle mě osobně to je královský, nejtěžší žánr. Musíte udělat všechno perfektně, musí to být úplně přesné… A ještě to celé musí vypadat, jako že na tom vůbec nic není a že by to zvládl každý takhle zahrát, takhle zrežírovat, takhle napsat.“

Dobrá komedie by podle Jiřího Vejdělka měla připomínat baletku, která když tančí, působí, jako by nic nevážila.

Musí to vypadat, jako že jsme se na tom place flákali, což jsme se teda, musím přiznat, vůbec neflákali a naopak jsme dřeli jako koně.