Zítra budou ponocovat miliony Čechů: Nova Cinema ve 20:00.uvádí film, který si zasloužil Oskara
Reakce k článku
Podělte se o svou reakciHrabal a Menzel: jedinečné spojení české kultury
Když se spojí jméno spisovatele Bohumila Hrabala a režiséra Jiřího Menzela, vzniká filmová poetika, která se nesmazatelně zapsala do dějin české kinematografie. Menzel se k Hrabalovým textům vracel opakovaně a s mimořádným citem, stačí připomenout snímky Ostře sledované vlaky, Skřivánci na niti nebo Postřižiny.
Film Obsluhoval jsem anglického krále je jeho šestým hrabalovským přepisem a zároveň jedním z nejambicióznějších. Vznikal po dlouhých letech sporů o filmová práva, kdy se o látku zajímali i další tvůrci včetně Karla Kachyni nebo Jana Svěráka. Nakonec se však k režii dostal právě Menzel, který si napsal i vlastní scénář.
Sám režisér k natáčení přiznal:
Moje nervozita byla větší než kdykoliv předtím. Je to ukrutně drahej film – šedesát milionů, za to postavíte barák pro hodně rodin. Když si na to vzpomenete před spaním, tak neusnete. Máte strach, aby peníze neletěly do větru. Největší úsilí bylo zachovat Hrabala, a přitom neodhánět diváky 'uměním', což je ve výsledku strašně uzoučká stezička, na které se velmi špatně balancuje…
Příběh na pozadí bouřlivého století
Děj filmu sleduje život Jana Dítěte, obyčejného muže s neobyčejnou touhou stát se milionářem. Příběh se odehrává v širokém časovém rozpětí od třicátých let až po poválečné období a zachycuje zásadní historické zvraty, od první republiky přes nacistickou okupaci až po nástup komunismu.
Právě tato doba zásadně ovlivňuje osudy postav. Z poklidného života v hotelích a restauracích se postupně stává svět plný strachu, kolaborace i osobních tragédií. Film ukazuje kontrast mezi životem plným luxusu a krutou realitou dějin, která zasahuje do života jednotlivců často nečekaným způsobem.
Menzel přitom pracuje s typicky hrabalovskou poetikou. Propojuje humor, absurditu i smutek. Vedle groteskních situací se objevují momenty hluboké lidské tragiky, které dávají příběhu silný emocionální rozměr.
Osud malého člověka
Jan Dítě začíná jako nenápadný pikolík, který se učí umění obsluhy i života. Postupně prochází několika prostředími, od maloměstského hotelu přes luxusní podniky až po prestižní pražský hotel Paříž.
Jeho snem je bohatství a společenský vzestup, který se mu nakonec skutečně podaří naplnit. Jenže štěstí má v jeho případě vždy krátké trvání. Osud ho opakovaně vystavuje zkouškám a připravuje o vše, co získal.
Silným momentem příběhu je jeho vztah k německé učitelce Líze, kvůli níž se dostává na hranici kolaborace. Právě tato linie ukazuje, jak složitá a morálně nejednoznačná byla doba okupace.
Mezinárodní obsazení a velkolepá produkce
Hlavní roli Jana Dítěte ztvárnil bulharský herec Ivan Barnev, zatímco jeho starší podobu hraje Oldřich Kaiser. Postavu Lízy vytvořila německá herečka Julia Jentsch. Ve filmu se objevuje i známý maďarský režisér István Szabó.
Natáčení probíhalo na 25 různých místech České republiky a produkce byla mimořádně náročná. Vzniklo přes 2000 kostýmů, vybudovalo se 30 kulis a do natáčení se zapojilo více než 1100 komparzistů. Celkem padlo 3333 klapek a natočilo se 42 kilometrů filmového materiálu.
Film si po premiéře v roce 2006 našel široké publikum. Do kin přišlo přes 860 tisíc diváků a snímek zaznamenal výrazný komerční úspěch.
Ve vysílání 1.4. na Nova Cinema ve 20:00.
Reakce k článku
Podělte se o svou reakci