Celebrity pod lupou: Pro roli Toničky z Básníků se snad narodila, ale diváky uhranula už jako „ďábelská“ Mefistotela

Diváky si však temperamentní kráska dokázala získat už svou první hranou rolí v komedii Kam čert nemůže (k dispozici na VOYO) z roku 1959. Rozvernou a líbeznou Mefistotelu si zahrála ještě za studií na DAMU, kam se vydala po gymnáziu.

Herectví byla trochu nezvyklá volba pro dceru ministerského úředníka. Naštěstí byl její otec ochotný vrtochům dcery vyhovět, protože i on měl herectví rád. Nebyl by proti, kdyby zamířila už roky předtím na konzervatoř, ale to si Jana ještě nebyla jistá, co vlastně chce dělat, a tak se rozhodla pro gymnázium, kde mohla ještě pár let o budoucnosti přemýšlet.

Její talent byl tak zřejmý, že měla výsadu hrát už během studia a škola ji nijak neomezovala. Právě toho využil i režisér Zdeněk Podskalský a vybral si ji jako Mefistotelu. Svého rozhodnutí nelitoval, ale mladá herečka v jeden okamžik ano. Při čtení scénáře nebyla moc pozorná a uniklo jí, že se bude muset svléknout. Když se měla scéna točit, hned pochopila, že to nezvládne. Nebyla však první stydlivkou a šikovné garderobiérky jí z jemné látky ušily takový kostým, aby budil dojem, že je nahá.

Po škole byla Jana Hlaváčová chvíli v Plzni, a kromě zajímavých rolí potkala i velkou lásku. S Jiřím Michným měla dceru. Z rodinného života se dlouho netěšila. Manžel jí po dlouhé nemoci zemřel a ona zůstala na šestiletou Terezu sama.

K životní změně jí pomohla nabídka na angažmá do Národního divadla v Praze. Právě tam potkala Luďka Munzara, se kterým strávila celý život. Chvíli se vzájemně okukovali a pak se rozhodli, že to spolu zkusí. A začali rovnou stavbou domu, ve kterém potom počali dceru Báru.

Herečka ztvárnila nezapomenutelnou zdravotní sestřičku Toničku poprvé ve filmu Jak básníkům chutná život. Potom si zahrála ještě v pokračování Konec básníků v Čechách a Jak básníci neztrácejí naději. Za roli byla vděčná, protože ve své dlouhé kariéře hrála hlavně dramatické a psychologické role. Roli přijala, aniž by četla scénář. Nabídku dostala osobně od Dušana Kleina a brala to jako poctu. Věřila mu, že role jí bude vyhovovat, když si jí vybral.

V dalším pokračování Jak básnící čekají na zázrak se však už neobjevila kvůli neurologickým obtížím.

Hlaváčová se v jednom starším rozhovoru přiznala, že se role trochu bála, ale když viděla usmívajícího se Dušana Kleina s jeho fajfkou, tak se uvolnila a trochu před kamerou blbla. Užila si to jak ona, tak nakonec i diváci, kterým se obdivovatelka Karla Gotta a praktická sestřička líbila.

Po úspěšném životě v osobní i pracovní sféře se musela Jana Hlaváčová vyrovnat s odchodem své životní lásky a čekalo ji i předčasné rozloučení s hereckou kariérou, když jedno léto zjistila, že jí paměť vypověděla službu a není schopná se naučit ani krátký text. Vinu na jejím výpadku paměti zapříčinila obávaná Parkinsonova choroba.

Herečka se dopisy rozloučila s kolegy z Vinohradského divadla, kde tehdy měla angažmá, a stáhla se do ustraní. O jejím životě se tak její fanoušci dozvídají jen prostřednictvím její dcery Barbory Munzarové.