Dnes v Ulici: Vilma je houževnatější, než se mohlo zdát, a Moniku děsí Márovy plány do budoucnosti

Věrka předbíhá budoucnost a znovu tím raní syna 

Luboš má pravdu v tom, že někdy by se Věrka měla držet zpátky. Věčně předbíhá a organizuje a mladým to není po chuti. Sem tam se také stane, že vyzradí něco, co mělo buď zůstat zcela utajeno, nebo se o tom přinejmenším nemělo mluvit.  A je to síla i na Moniku, která Věrku dobře zná a ví, že má tendence přehánět. Když potkává Jitku, naplno a s nadšením jí vyzrazuje, že od teď se budou vídat podstatně častěji. Jitka neví proč, a tak vyzvídá. Je to jednoduché, říká Věrka – když jsou mladí spolu, kávičkovat teď podle ní budou i jejich rodiče. To je ale pro Jitku novinka. O to větší překvapení to je, když ještě včera jí Monika přísahala, že žádná velká životní rozhodnutí nedělá.

Monika z toho nebude nadšená a ještě méně potěšený bude Kryštof 

Když si Jitka dává s dcerou sraz, aby věci uvedla na pravou míru, dochází jí, že možná měla držet jazyk za zuby. Když ale Věrka byla tak přesvědčivá! Monika je z informace, že by údajně s Márou měla mít vážný vztah, naprosto vykolejená. Bude si s ním muset sednout a věci uvést na pravou míru. O to méně potěšený bude Mára, který znovu získá pocit, že se mu Věrka plete do života. A to také dělá! 

Vilma trénuje na čtyři patra schodů ve svém bytě 

Svou budoucnost se rozhodla vzít pevně do svých rukou také Vilma, která už nechce být dál přítěží pro svého syna Lumíra. Usmyslela se, že se co nevidět musí přestěhovat hezky do svého. Jenže k sobě domů to má čtyři patra schodů. Proto nezbývá než trénovat opakovanou chůzí do bistra a k Lumírovi. Je přitom tak nápadná, že si toho Vendula nemůže nevšimnout. Proto se ptá, proč babička takhle vyvádí. Odpověď ji samozřejmě znepokojí. Podle Venduly není Vilma připravená na to, aby znovu bydlela sama.

Lumír věci znovu zveličuje 

A místo toho, aby byl Lumír rád, že se jeho máma chce znovu osamostatnit, tak věci opět nafukuje. Místo pochvaly a ujištění, že jednou do svého bytu zase znovu půjde bydlet, Lumír Vilmě mete do tváře hořký fakt, že u sebe doma už nemusí bydlet nikdy. Její byt je totiž dispozičně úplně naprd. Ovšem šlo by to říct hezky v klidu. Vilma opravdu neumírá a pár týdnů rehabilitace by zvládly divy. Jenže Lumír je Lumír a ten vždycky vidí všechno černě. Když se k tomu přidá zoufalý pohled Venduly, je z toho opět rodinná tragédie. Asi by byli radši, kdyby si Vilma lehla do postele a znovu se nechtěla ani umýt. Vážně neví, co chtějí.