Vilma z Ulice skončila se zlomenou nohou na sále. Jaroslavě Obermaierové se stalo něco podobného

Vilmu čeká pobyt v nemocnici a dlouhá rehabilitace

Každá legrace musí jednou skončit a dovolená v lesní chaloupce jakbysmet. Přestože se Nyklovi vrátili do Prahy, nudit se s nimi nebudeme ani tento týden. O pořádný rozruch se opět postará Vilma. Když je teď zpátky doma, najednou nemá do čeho píchnout a připadá si nevyužitá. Všichni okolo mají plné ruce práce – Lumír na radnici, Vendula v bistru, Kateřina v hospodě. Každý zkrátka něco dělá, a přitom nikdo nepotřebuje pomoc stárnoucí babičky.

Aby ji Vendy (Anežka Rusevová) zaměstnala, uvrtá ji do úklidu Lumírova bytu. Vilma vděčně skočí po příležitosti utřít prach a vysát nepořádek. Vrhne se do toho ale tak vehementně, že v jednu chvíli ztratí rovnováhu a skončí na zemi. Špatné došlápnutí se jí šeredně vymstí, když si bolestivě poraní kotník. Navíc u sebe nemá telefon, takže si ani nemůže přivolat pomoc. Nezbývá než čekat, až se nějaká objeví. Dorazí v podobě Lexíka (Filip Hornyak), který se rozhodne zapojit do akce své znalosti malého zdravotníka, místo aby babičce přivolal opravdovou pomoc. Naštěstí se vzápětí ukáže i Kateřina (Martina Randová), která Vilmě zavolá záchranku.

Kvůli zlomenině bude paní Nyklová muset na operaci a vzhledem k jejímu věku lze předpokládat, že zotavování bude probíhat dlouho. Udržet neposednou Vilmu v dobré náladě v nemocnici, kde mají odporný čaj a šílenou nudu, se ale zdá jako nadlidský úkol – zvlášť poté, co jí kvůli zvýšené hladině cukru a cholesterolu zakážou sladkosti. Nejpřekvapivější na tom všem je, že navštěvovat ji a starat se o ni bude v Lumírově (Václav Svoboda) nepřítomnosti hlavně ta, kterou dřív nemohla ani cítit – Kateřina Dubovská.

Tvůrci našli inspiraci u samotné Jaroslavy Obermaierové

Osobní zkušenost s podobným zraněním a pobytem v nemocnici má i Vilmina představitelka Jaroslava Obermaierová, která se s ní svěřila v rozhovoru. „To období pro mě bylo samo o sobě hodně náročné. Po zranění jsem se doslova plazila lesem k autu, aby mě syn našel. Bylo to nepříjemné, protože člověk se ocitne v situaci, kdy je téměř bezmocný. Tenkrát jsem byla v nemocnici skoro dva měsíce, což nikomu nepřeju. Bylo to opravdu náročné, i když o mě pečovali naprosto skvěle. V tuto chvíli mám krásně sdrátovaný kotník a chodím úplně v pohodě. Je ale pravda, že od té doby už jsem na sebe opatrnější.“ Skoro to vypadá, jako by se tvůrci seriálu touto nemilou epizodou z jejího života inspirovali.

Nevylučuji to, na plac jsem tenkrát jezdila s ortézou. Možná se ta myšlenka zrodila právě na základě téhle mé životní zkušenosti.