Dnes v Ulici: Stačí špatné načasování a z flirtu je rázem podezření z nevěry

Vítek ze sebe nehodlá dělat uťápnutého ňoumu 

Co se Vítkovi musí nechat, je jeho zájem o rodinu. Ta je pro něj na prvním místě. Proto si nemůže nevšimnout vetřelce v podání Roberta Duška, který se mu až velmi nápadně ochomýtá kolem jeho ženy. Když pak Iva o Robertovi doma mluví s úsměvem na rtech, chodí s ním na kávu řešit jeho osobní problémy, a dokonce je přistihne, jak spolu kouří, bylo by s Vítkem něco hodně špatně, kdyby se do situace nepokusil vnořit. Jen uťápnutý ňouma by si manželku nechal sbalit takhle před svým nosem. Jenže k tomu, aby se Duškovi postavil a vše si s ním vyříkal, potřebuje ne domněnky, nýbrž opravdové důkazy. A ty mu hezky na stůl vyloží Robert a Iva dohromady. Když se totiž náhodně setkají v hospodě, rozpačitost mezi nimi by se dala krájet. 

Z Ivy najednou nelze dostat kloudné slovo 

Spousta věcí tady nesedí, zároveň přesně tyto nesrovnalosti Vítkovi hezky zapadají do jediné skládačky. Vždy velmi výrečná a jasná Iva teď najednou bůhvíproč mlží a koktá a nejde z ní dostat souvislou větu. Hlavně, že co se Dity týkalo, to Vítkovi uměla říct na rovinu, co a proč jí vadí. Teď je na ní vidět, že by byla ráda, kdyby se v tom Vítek přestal šťourat. On ale přestat nehodlá. Naopak na Ivu přitlačí a vyhrožuje jí, že nejspíš bude muset zavolat Robertovi, aby se dozvěděl, jak se věci mají. Iva nakonec přizná barvu. Roberta však pořád hájí. Schůzka s ním je tedy nevyhnutelná. 

Věřil by někdo, že z pomoci Žofce se vyklube manželská krize? 

Iva vůbec přestřelila. Do té doby si možná neuvědomovala, jak tolerantního manžela má. Když svou vlastní neopatrností srazila Kaštana a pak ho opečovávala u nich doma na gauči, Vítek sice brblal, jenže pak ji v péči o něj podpořil. Poté se ujala chudáka Žofky a stala se jakýmsi prostředníkem mezi její mámou a Duškem. A právě to byl ten okamžik, kdy se začalo zadělávat na manželskou krizi Ivy a Vítka.

Dušek se do Ivy zamiloval a její přítomnost vyhledával stále častěji. No nelze se mu divit. Oproti Bohunce Duškové vypadá každá klidnější a vyrovnanější žena jako bohyně. Jenže to má smůlu. Iva, ačkoliv jeho sympatie sdílí, není žádná poběhlice. A to mu mělo dojít okamžitě. Jak by asi vypadalo, kdyby sbalil mámu Žofčina kamaráda? Jenže na Žofku v tomhle Robert vůbec nepomyslel. Touha ho naprosto zaslepila. O to horší je, že to vše drze dělal takřka před nosem Vítkovi. Má štěstí, že Vítek není Miloš a že Vítek Miloše drží hezky zkrátka. V opačném případě by totiž dobře nedopadl.