Krakonoš a pan Bartáček: Připomeňte si herce, který toužil být vzpěračem a prodělal vážnou autonehodu

S Janžurovou si neměl co říct

Zjištění, že se za maskou spravedlivého Krakonoše z večerníčku Krkonošské pohádky skrývá oblíbený herec František Peterka (* 17. 3. 1922), svého času jistě překvapilo mnohé z nás. K této jeho zřejmě nejslavnější roli můžeme připočíst celou řadu dalších z legendárních českých komedií, na které se i po letech s chutí znovu podíváme. V komedii Jáchyme, hoď ho do stroje! (1974) si zahrál vedoucího judistu, jenž pronesl onu nezapomenutelnou hlášku „Nebudem se pouštět do žádnejch větších akcí.“ Následovaly neméně proslavené komedie Hodíme se k sobě, miláčku…? (1974), Zítra to roztočíme, drahoušku…! (1976) a Co je doma, to se počítá, pánové… (1980).

Ve všech třech si zahrál po boku skvělé Ivy Janžurové. Ačkoli si je jako diváci dáváme dohromady, ve skutečnosti si prý do oka příliš nepadli. Pro redakci CNN Prima NEWS duchovně založený herec kdysi uvedl:

Ne snad, že bychom si něco udělali nebo k sobě chovali nějakou averzi, ale prostě jsme si neměli co říct. Byli jsme každý úplně jiný. Seděli jsme v šatně, čekali, až nás zavolají na plac, a celou dobu jsme jenom mlčeli. Naprosté ticho. Ona si vždycky četla nebo pletla a já lelkoval a modlil se.

Stalo se, co vědma předpověděla

Zapomenout nesmíme ani na další slavnou roli Františka Peterky v komedii Příště budeme chytřejší, staroušku! (1982), kde si společně s Karlem Augustou zahráli dva nepolepšitelné zlodějíčky, zoufale se snažící žít poctivě, ale neschopné to dokázat.

Třebaže však Peterka nestál vždycky úplně v popředí a ztělesňoval nějakou vedlejší postavu, dokázal se jí nesmazatelně zapsat do paměti diváků. Stačí zmínit filmy jako „Čtyři vraždy stačí, drahoušku“ (1970), Zítra vstanu a opařím se čajem (1977) nebo „Já už budu hodný, dědečku!“ (1978) a musíme uznat, že tento muž měl velké herecké nadání.

Přitom se vlastně nikdy netoužil vydat touto cestou. Odjakživa tíhl ke sportu a přál si být slavným vzpěračem. S tím, že bude nadále rozvíjet hereckou kariéru, souhlasil jen pod podmínkou, že mu bude umožněno trénovat o pauzách při natáčení. Vozil si s sebou milovanou činku a cvičil v šatně. Ostatně právě ona činka, která tehdy nebyla zrovna levnou záležitostí, byla důvodem, proč přijal prvotní hereckou příležitost.

Studoval na obchodní škole a sestra ho pak bez jeho vědomí přihlásila na konzervatoř, která ho vůbec nebavila. Však si jej také vyučující nijak zvlášť nechválili. Studium s velkým sebezapřením dokončil a zamířil do pojišťovny. Začal se živit jako telefonista a úředník a po práci trávil čas v tělocvičně. Pak přišel onen zvláštní zásah osudu, který mu už o několik let dříve předpověděla cikánská vědma, u níž si ze zvědavosti nechal věštit z ruky. Řekla mu, že se jednou stane slavným a oblíbeným umělcem, jenž bude mít ve stáří slabost v nohou a na sklonku života bude čelit vážnému zranění.

Chtěl jsem být vzpěračem, toužil jsem se dostat na olympiádu. Sport byl u mě na prvním místě. Pak mi ale napsali dopis ze Slováckého divadla, že mě viděli hrát v absolventském představení, že jsem se jim líbil a nabízejí mi angažmá. Protože jsem potřeboval peníze na novou činku, upsal jsem se jim a od té chvíle se to se mnou už vezlo.

Později se ukázalo, že nabídka angažmá v uherskohradišťském divadle nebyla ničím víc než administrativní chybou, ale v té době už František Peterka zářil na prknech, jež znamenají svět, a exceloval v hlavní roli. Divadlo mu poté už ani neumožnilo dát výpověď a hrozilo právnickým postihem, pokud se pokusí odejít. Musel se tak smířit s tím, že kariéra vzpěrače je pro něj asi nadobro ztracená. Byla to právě jeho výborná kondice a svalnatá figura, co mu otevřelo dveře k dalším atraktivním filmovým nabídkám.

Život mu zcela změnila vážná nehoda

Ve formě se udržoval ještě v pozdním věku. V 79 letech nadále cvičil a chodíval i na několikahodinové procházky. Během jedné z nich ho ale roku 2001 srazila autem mladá řidička a on skončil upoutaný na lůžku po celé tři roky – s přeráženými dolními končetinami, jejichž ošetření si žádalo desítky operací. Ze strachu, že už se nikdy nepostaví a nebude moct dělat to, co má nejraději, propadl depresi a toužil jen po smrti.

Síla vůle mu pomohla se navzdory všemu opět postavit a dobrá nálada už ho pak neopouštěla, přestože přicházely další zdravotní problémy jako infarkt a rakovina jazyka. Dožil v libereckém hospici. Zemřel ve spánku 25. listopadu 2016 ve věku 94 let, ale v našich srdcích zůstane díky jedinečným rolím už napořád.