Lechtivější filmová léta Miriam Kantorkové, známé zdravotní sestry Bobiny z Ordinace v růžové zahradě
Chtěla se stát dětskou lékařkou, ale tehdejší režim jí to bohužel neumožnil. Naštěstí jí ale kromě tohoto snu zbylo ještě nadání pro zpěv a hudbu, a tak se ocitla na pražské konzervatoři, kterou úspěšně absolvovala. Po dvě léta učila hudební výchovu a poté se vrhla na studium herectví na DAMU. Ráda recitovala a stala se spoluzakladatelkou poetické vinárny Viola. Nejvíce svých divadelních let věnovala scéně v Divadle E. F. Buriana, kde byla v angažmá až do konce své aktivní herecké kariéry.
Miriam Kantorková byla povětšinou herečkou menších filmových rolí, ale o to svéráznějších. Nejvíce jí sedly postavy hostinské nebo nerudné a jedovaté starší dámy, co je hodně slyšet.
Ve svých třiceti letech to ale byla krásná žena plných tvarů a nestyděla se odhalit, pokud to pro postavu bylo smysluplné. Režisér Otakar Vávra byl okouzlen její rolí ženy lehčích mravů v komedii Divoká holka natolik, že jí nabídl zahrát si významnou postavu vášnivé Tonky ve svém filmu Romance pro křídlovku z roku 1966. Díky odvážné intimní scéně s Jaromírem Hanzlíkem se stala erotickým symbolem šedesátých let. „U toho Hrubína mi to nevadilo, protože tam ta nahota byla vyjádřena jako něco jemného, noblesního. I samotný štáb byl takový jiný, vstřícný..., žádní čumilové, jestli mi rozumíte, a hlavně ta scéna tam byla funkční, ne samoúčelná, ale opravdu funkční,“ prozradila o roli Tonky Miriam Kantorková.
Dalším snímkem, ve kterém tato energická herečka ukázala svůj umělecký um, bylo drama Kladivo na čarodějnice.
Kromě herectví se Miriam Kantorková věnovala také dabingové tvorbě. Za své zásluhy získala v roce 2010 dokonce ocenění v podobě Ceny Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu.
Zdroje: