3 filmy, které mají dobré hodnocení na ČSFD, přestože za zhlédnutí nestojí

1. Supersonic Man (68 %)

Poté, co se v Americe proslavil Superman, chtěli i Španělé mít vlastního speciálně spektakulárního superhrdinu. Proto se roku 1979 zrodil Supersonic Man. V červeném dresu (který nejspíše sešila režisérova babička) a s modrou maskou na hlavě začne, mimochodem mimozemský superhrdina, bojovat proti pozemským grázlům, především proti profesorovi Morganovi a jeho vraždícímu robotu, jenž je tak pomalý, že by od něho mohl člověk utéct ve stoje.

Nejen že děj nedává smysl, film je zahlcen nehezkými nelogickými nesmysly. Nejlepším příkladem jsou schopnosti soucitného samaritána. Umí otevřít dveře, aniž by se jich dotknul, dokáže zvednout parní válec, vykouzlí z masky rybářskou síť a pouhým mávnutím ruky promění pistoli v banán.

Nejšílenější je fakt, že Supersonic Man má v civilu knír, který mu v obleku s jasně odhaleným horním rtem záhadně zmizí. A to znovu a znovu a znovu.

68 % si tento kousek doopravdy nezaslouží, i když musíme uznat, že má skvělou znělku.

2. Odysea rockových mimozemšťanů (76 %)

Bláznivý muzikál z roku 1984 nemá nic, co by si zasloužilo takový počet pozitivních kritik. Hudba se nám všem zaryje do mozku (a to pouze v negativním slova smyslu), herecké výkony připomínají školní divadélko a smysl za tím vším budeme hledat marně.

Sice se „děj“ točí kolem ménage a trois mezi hlavní hrdinkou Dee Dee (Pia Zadora), jejím přítelem Frankie (Craig Sheffer) a rockovou hudbu milujícím mimozemšťanem ABCD (Tom Nolan), jenže konečný film je přeplněn absolutně abnormálními a absurdními vedlejšími akty.

Kupříkladu tam zahlédneme obrovskou radioaktivní chobotnici. Ta tam prostě je. A nikdo neví, proč. Nebo vesele si pochodující duo šílenců s motorovou pilou, kteří utekli z blázince. Nebo mluvící hydrant. Nebo živá puma. Nebo greenscreen efekty z doby, kdy filmaři ještě nevěděli, jak greenscreen funguje.

A přesto se film může chlubit 76 % na ČSFD. Nejspíše jsme byli všichni omámeni hypnotickou hudbou… And when the rain begins to fall…

3. Vůně cibule (72 %)

Westerny jsou v Česku velmi oblíbené. Jenže žádný žánr nemůže být tak oblíbený, aby se dalo vysvětlit takové hodnocení. A to i když ve Vůni cibule hrál hlavní roli Franco Nero, téže známý za svou roli jako původní Django.

Nonstop cibuli žvýkající farmář Cibulář se chce usadit v městečku Onion Stark (u tohoto filmu se té cibule vskutku nezbavíme). U sebe má tunu cibulí (aby měl co jíst, co pít, zbraň a asi i kámoše) a mluvícího koně s květinkovým kloboučkem a flatulencemi. Jak je to v italo-westernu zvykem následuje devadesátiminutové mlácení či chození po poušti.

Samozřejmě jako komedie myšlený film se až moc často pokouší být strašně vtipný, ale jen zřídkakdy se u toho člověk vážně zasměje. Přehnaně homosexuální šerifové jsou asi stejně vtipní jako mechanik, jehož obličej a účes připomínají Adolfa Hitlera.  

Nechci tím samozřejmě říct, že by se jednalo o nejhorší film všech dob, neuškodilo by ale otočit ta čísla daného oznámkování. 27 % by bylo určitě trefnější hodnocení.