Lepší než Pelíšky: Zítra večer poběží na ČT 1 fantastický film Jana Hřebejka s Aňou Geislerovou v hlavní roli

Psychologické drama Líbánky od režiséra Jana Hřebejka a scenáristy Petra Jarchovského rozkrývá temné tajemství, které dokáže zničit i čerstvé manželství. Co se stane, když se minulost připomene v ten nejhorší možný okamžik?

Návrat osvědčené dvojice a uzavření trilogie

Film Líbánky vznikl v roce 2013 jako třetí část volné trilogie, kterou spojovalo jedno téma: minulost, jež se vrací a rozkládá přítomnost. Po snímcích Kawasakiho růže a Nevinnost přichází příběh, který se tentokrát odehrává během dvou dnů svatebních oslav.

Hřebejk s Jarchovským zůstávají věrní svému stylu. Nepracují s velkými gesty, ale s nenápadně gradujícím napětím. Důležitější, než dějové zvraty je postupné odhalování charakterů a morálních postojů.

Natáčení probíhalo v extrémně krátkém čase, pouhých 24 dní. Většina scén vznikla na jednom místě, v bývalé hájovně u Třeboně, což filmu dodává uzavřenou, téměř dusivou atmosféru.

Idylka, která začíná praskat

Děj začíná nevinně. Svatební obřad, rodina, děti, lehká nervozita i radost. Nevěsta Tereza (Anna Geislerová) a ženich Radim (Stanislav Majer) vstupují do nového života.

Už v prvních minutách ale film nenápadně naznačuje, že pod povrchem není všechno v pořádku. Tereza netuší některé věci z manželovy minulosti. Radim zase neví o jejím pokusu o sebevraždu po prvním manželství.

Tahle „malá tajemství“ by sama o sobě možná nevadila. Jenže pak se objeví někdo, kdo všechno změní.

Nezvaný host a urna, která mrazí

Na svatební oslavu dorazí muž, který tvrdí, že je Radimův bývalý spolužák a představuje se jako Jan Benda. Je to ale Aleš Klíma. Postupně se však ukazuje, že jeho chování je podivné, místy až znepokojivé. Zlom přichází ve chvíli, kdy novomanželům předá svatební dar: urnu se svým vlastním jménem a datem úmrtí starým patnáct let.

Tenhle moment není jen šokující rekvizitou. Je to symbol minulosti, která nebyla uzavřena.

Muž, jehož hraje Jiří Černý, postupně odhaluje svou pravou identitu a s ní i příběh, který zásadně promění Terezin pohled na jejího manžela.

Temná minulost internátní školy

Tajemný Aleš vypráví Tereze pravdu. Její muž byl v mládí hlavním iniciátorem brutální šikany. Obětí byl skutečný Jan Benda, citlivý chlapec, který byl jiný než ostatní. Na internátní škole docházelo k systematickému ponižování, fyzickému i psychickému násilí, které mělo i sexuální podtext. Radim nebyl jen pasivním účastníkem. Byl tím, kdo určoval pravidla hry.

Následky byly fatální. Jan Benda se po roce zabil skokem z osmého patra.

Film tu pracuje s jedním z nejnepříjemnějších motivů: jak daleko sahá vina za činy z mládí? A lze se z ní vykoupit pouhým tvrzením, že se člověk změnil?

Morální dilema bez jednoduchých odpovědí

Tereza stojí před zásadní otázkou: koho vlastně miluje? Muže, kterého zná dnes, nebo toho, kdo byl schopen takového násilí? Radim se brání. Tvrdí, že byl mladý, že šlo o klukoviny, že se změnil. Přiznává vinu, ale zároveň své chování omlouvá. Jeho postava tak není jen černobílá.

Situace kulminuje ve chvíli, kdy Radim znovu propadne agresi, tentokrát vůči Alešovi. Scéna ve vaně, kde ho násilně drží pod vodou, není jen fyzickým útokem. Je důkazem, že minulost možná není tak vzdálená, jak tvrdí.

Výrazný kontrast: léto vs. temnota

Jedním z nejsilnějších dojmů je vizuální styl. Idylické prostředí jihočeské usedlosti, rybníky, slunce a svatební veselí kontrastují s temnotou příběhu. Hřebejk záměrně pracuje s tímto protikladem. Čím krásnější je prostředí, tím silněji působí to, co se odehrává bokem od svatebního veselí.

Flashbacky z internátu se objevují až na konci a jen krátce. Divák si tak musí většinu hrůz domyslet.

Smíření, nebo jen iluze?

Závěr filmu nepřináší jednoznačné rozuzlení. Tereza se s Radimem usmíří, alespoň navenek. Připomíná si manželský slib „v dobrém i zlém“. Jde však o skutečné odpuštění, nebo jen o snahu zachovat zdání normálního života? Radim si vybavuje minulost a poprvé skutečně projevuje emoce. Ale je to lítost, nebo jen strach ze ztráty?

Film odpověď nedává. A právě tím vám zůstane v hlavě ještě dlouho po skončení.

Líbánky jsou spíš studií lidské paměti, svědomí a schopnosti vytěsňovat nepříjemné pravdy. Ukazují, že minulost nezmizí jen proto, že o ní nemluvíme. A že někdy stačí jediný člověk, aby se celý pečlivě vystavěný život začal rozpadat.

Ve vysílání 21.4. ve 22:55 na ČT1.