Stý díl Ano, šéfe! je tady. U některých hlášek šéfa se v kuchyni červenaly i pánve

Restaurace Na Čertovce má plné parkoviště, vypadá to, že hostů by mělo být hodně. Opak je ale pravdou. Jak šéf glosuje:

Když jsem v hospodě, kde na zdi visí zvířecí kůže, nedělá se mi úplně dobře, zvedá se mi žaludek. Ten interiér není zastaralý, je prostě starý. Je to tak rok 1995. Nějak se nám tu ztratil letopočet.

V polévce je Maggi, také žmolek jíšky, toast bez másla, kotleta zalitá něčím hnědým. Navíc se maso nedá ukousnout.

Šéf zkritizoval úplně všechno

Salátek je taky povedený. Se sladkým jogurtem. Nebo je to Pribináček? Dáme si ale i rybu, aby nám nevystydla. Tedy vypadá hrozně, ale já se obětuju. 

Zatím v kuchyni:

Je to dobré, však nejsme žádný Alcron.  

Asi je lépe, že komentáře Zdeňka nejsou do kuchyně slyšet. Moc povzbudivých vět by nezaslechli.

Z toho, co se tu odehrálo, byl nejlepší toastový chleba,  

vzkázal rozmrzelý šéf do kuchyně. 

Kdo je za to jídlo odpovědný? Podle koho se vaří? Co na to majitel David? A kde vlastně je?  

Jídlo na vyliž prdel, někomu ale tenhle barák patří a já se s ním chci potkat. To zasluhuje pořádné vysvětlení,

dodá Zdeněk. 

Mladý majitel nemá na hospodu čas

Majitel David má jasno. Kuchyně negeneruje zisky a nemá čas na to věnovat se této problematice, když se stará i o další podnik. Ve čtyřiadvaceti letech si vzal na sebe David velké břímě. Jenže druhý podnik, kde nemůže fyzicky být, je jednoduše jeden velký průšvih. Nejde o myši v kuchyni nebo neschopný personál, ale kamenem úrazu je 17 let starý jídelníček. David totiž nemá čas, aby do hospodské kuchyně pustil svěží vítr. Dokonce sem přestali chodit lidé i na vyhlášené bramboráky. Topí se v tuku a servírují se s masem, které se nedá ani požvýkat.

Zdeněk začne dělat rázné kroky a první na řadě jsou mrazáky, které obsahují tajemné balíčky, na které se roky zapomnělo a ani kuchaři vlastně netuší, co všechno mrazáky ukrývají.

Přijíždí auto z velkoobchodu, které přiváží čerstvé suroviny, a přichází zátěžák. Zdeněk nic nepodcenil a přivezl rovnou plný autobus lidí. V kuchyni se personál má co otáčet a šéf se snaží kuchaři, nad kterým nezlomil hůl, ukázat, že všechno jde jednoduše. Pomáhá i David, který běžně v podniku není. Všichni už chápou, že víc než 100 položek na jídelníčku je nesmysl a aby hospoda fungovala, musí se řádně zeštíhlit třeba na čtyřicet jídel, které musí mít určitý koncept a musí na nich být vidět kuchařova práce. Proč by jinak za jídlo měli lidé platit, že?

Jak to celé šéf uchopí a kolik si David nakonec vezme z jeho doporučení? To se dozvíte už v dalším premiérovém dílu už ve čtvrtek 18. 9. ve 21.35 na Primě.