Zahrnuje to osoby, které aktivně podporovaly nebo se podílely na správě a politice okupačního režimu, ať už ve státní správě, kultuře, hospodářství či propagandě.
Motivace se lišily od ideologického přesvědčení, osobního prospěchu, kariérismu, strachu z perzekuce až po snahu o „menší zlo“ pro zachování stability nebo ochranu blízkých.
Po válce čelili soudním procesům v rámci retribuce, často s tresty odnětí svobody, propadnutí majetku, ztráty občanských práv nebo i trestem smrti, v závislosti na závažnosti jejich činů.
Spolupráce prohlubovala rozdělení společnosti, demoralizovala obyvatelstvo a podkopávala národní jednotu v boji proti okupaci, což mělo dlouhodobé následky pro poválečný vývoj.
Historické články často upozorňují na složitost a obtížnost jednoznačného posouzení, neboť mnoho rozhodnutí bylo učiněno v extrémních podmínkách a pod tlakem okupace, což vedlo k různým nuancím chování.
