V dokumentárním filmu se obvykle očekává faktická a obrazová věrnost realitě, zatímco u hraného filmu se autenticita často týká spíše psychologické pravdivosti, emocionální hloubky a věrohodnosti zobrazeného světa, nikoli nutně doslovné shody se skutečností.
Ano, autenticita filmu nemusí vždy spočívat v absolutní historické přesnosti. Důležitější může být emocionální pravdivost, uvěřitelnost postav a jejich motivací nebo zachycení ducha doby či univerzálních lidských zkušeností, i když jsou detaily upraveny pro dramatický účinek.
Herecký výkon hraje klíčovou roli. Uvěřitelné ztvárnění postav, jejich emocí a reakcí pomáhá divákovi ponořit se do příběhu a vnímat ho jako skutečný, i když je děj fiktivní. Nepřesvědčivý herecký výkon může naopak pocit autenticity narušit.
Filmaři často využívají ruční kameru, přirozené světlo, lokace namísto ateliérů, improvizované dialogy, neprofesionální herce nebo minimalistickou hudbu. Tyto prvky mohou přispět k syrovějšímu a realističtějšímu dojmu.
Požadavky se liší žánr od žánru. Zatímco například v dramatu či životopisném filmu se autenticita vysoce cení, ve fantasy nebo sci-fi se pozornost přesouvá spíše k vnitřní logice a koherenci fiktivního světa, který musí působit uvěřitelně v rámci svých vlastních pravidel.
