MasterChef: Radek Kašpárek o soutěži, vaření, problému s alkoholem i lidské závisti

Radek občas poskytne rozhovor a snaží se, aby nevypadal tak přísně a namyšleně, jak se o něm tvrdí. Prý je v jádru velmi citlivý a má rád lidi. Je rád, že se mu v životě podařilo v gastronomii vyšplhat až na post šéfkuchaře, protože to podle jeho slov není jednoduché. Člověk musí tvrdě makat a rychlé tempo a velký stres, nemusí úplně každý zvládnout. Bez toho to ovšem nejde, když se člověk chce prosadit. Odměna ale potom přijde sama.

Nedávno pozval do své kuchyně jednoho vyřazeného kuchaře ze soutěže MCH, jak si vybírá personál?

Radel tvrdí, že není jednoduché si k sobě vybrat dobré kuchaře. Výhodou je, když má za sebou kuchař nějakou zkušenost ze zahraničí, ale určitě to není podmínkou. Někdy to naopak může být nevhodné, když si takový člověk myslí, že je mistr světa a vůbec nezapadá do týmu, který je v každé kuchyni potřeba. Základ je, aby byl člověk zapálený do vaření, chtěl vařit s láskou a byl odhodlaný se práci věnovat naplno. Vše ostatní se dá naučit přímo v kuchyni. V jeho restauraci je personál jedna velká rodina. Má to tak nastavené už od otevření, přestože první roky byly hodně náročné a občas se řvaní z kuchyně mohlo dostat až k hostům.

O soutěži MasterChef

Mezi porotci MCH je Radek Kašpárek nejvýraznější a sám uznává, že dříve býval výbušný, ale tuto vlastnost už se naučil potlačovat. Uvědomil si, že by měl přece jen trochu zvolnit a mít na paměti, že má hodně krátkou čáru života. V MCH hraje tedy svou roli „přísného“ a tvrdí, že ve skutečnosti není tak namyšlený, jak by se mohlo divákům zdát.

O soutěžících MCH má většinou jasno hned na castingu a stačí mu ochutnat jedno jídlo a vidět je, jak k práci přistupují. Hned odhadne, zda na to soutěžící má, aby v této náročné soutěži obstál. Během castingu se většinou v názorech na soutěžící se svými kolegy shodne. Někdy je to při prvním setkání s amatérskými kuchaři i velká legrace, protože většinou se tam vždy objeví nějaký hodně velký šprýmař, který neodhadne své schopnosti. V průběhu soutěže je to ale trochu jiné a někdy se stane, že mají trochu jiné názory na to, kdo si ještě zaslouží šanci. Nakonec se ale domluví.

Přísný porotce si není jistý, zda by měl jako amatérský kuchař odvahu se do takové soutěže přihlásit a všechny nadšence, kteří jsou odhodlaní to podstoupit, obdivuje. Čas určený pro přípravu jídla je většinou doslova šibeniční a stres nepředstavitelný. Jako předpoklad pro úspěch vidí kromě schopností vařit také lásku k profesi, pokoru a chuť učit se.

20 kg navíc a výbušné chování

Známý kuchař se musel potýkat i s problémem nadváhy, která šla ruku v ruce se stresem, který se dostavil po otevření vlastní restaurace. Hodně těžké začátky se na něm podepsaly a začal hodně přibírat na váze. Bylo to také tím, že jedl první jídlo až pozdě večer a potom se to snažil dohnat. Když mu došlo, že to začíná být problém, tak musela přijít změna. To, že ho lidé označovali za vepříka mu zase tak moc nevadilo, ale necítil se už ve svém těle dobře. Navíc stres si vybíjel i na lidech v kuchyni a doma, a to nebylo dobré. Zakročila až přítelkyně, která mu dala „nůž na krk“ a tak se rozhodl přestat pít alkohol, který jeho výbušnost podněcoval.

Alkohol považuje u kuchařů za velký problém, protože často po těžkém dnu v kuchyni sáhnou po skleničkách něčeho silnějšího, aby se co nejrychleji po celodenním stresu uvolnili. Nakonec zjistil, že život bez pití není tak černobílý, jak se může zdát a abstinuje už pár let. S trochou pohybu a odpočinku dal dolů i pár kilogramů, které nosil navíc.

Kašpárek se zmínil i nepřejícnosti a závisti, když získal a obhájil michelinskou hvězdu, protože lidé nevidí, kolik práce za tím je. Rozhodně neusnul na vavřínech a zaletěl se podívat i ke konkurenci, kde mají hvězdy dokonce tři a byl nadšený z celé restaurace, která si toto gastronomické ocenění zaslouží nejen kvůli výbornému jídlu, ale celkové atmosféře.