Pohlreich jim dal hvězdu, diváci udání. Do rodinného podniku museli úředníci

A zase ta závist, která se ozvala po odvysílání

Když Zdeněk Pohlreich přijel do restaurace Hamrovka v Dobřívě, čekala ho kuchyně, kterou vedly tři generace žen. Provozovatelka a šéfkuchařka Martina Fischerová v podniku pracovala společně s maminkou a babičkou a do svého snu byla ochotná vložit téměř všechno. Jenže nadšení samo o sobě dobrou restauraci neudělá. Šéf proto během návštěvy rychle objevil problémy, které bylo potřeba řešit. A jeho verdikt u některých jídel rozhodně nebyl příjemný. Přesto si všiml jedné věci, která ho zaujala v pozitivním smyslu. V Hamrovce bylo čisto.

Tři ženy, jeden podnik a obrovská dřina

Martina Fischerová se do provozování restaurace nepustila proto, že by hledala pohodlnou živnost. Hamrovku otevřela mimo jiné jako způsob, jak dokázat svému otci, který s rodinou nežije, že něco zvládne. Sama přiznávala, že ji jeho slova stále provázejí. Do práce proto šla naplno a v podniku se zapojily také její maminka a babička. Martina pracovala sedm dní v týdnu, a to bez ohledu na to, jestli právě vydělávala. Právě takové tempo však Pohlreich nepovažoval za dlouhodobě udržitelné.

Samotný začátek jeho návštěvy ovšem pro Hamrovku příliš slavný nebyl. Ochutnal bramborák s trhaným masem, pizzu, knedlíčkovou polévku, steak z krkovičky, hamburger i tagliatelle. Některá jídla mu připadala mdlá, polévka byla podle něj studená a přesolená a celkově měl pocit, že se v kuchyni chuťově příliš mnoho neděje. Zároveň ho zarazilo, že rodina pomáhá prakticky zadarmo, zatímco podnik má zvládat několik lidí v kuchyni a pracovat s kvalitními surovinami.

Pohlreich nebyl nespokojený se vším. Právě naopak, v jednu chvíli ocenil něco, co v pořadu nebývá samozřejmostí. Kuchyň Hamrovky byla podle něj čistá a uklizená. A pochvalu zopakoval i po zátěžové zkoušce, při níž se měla ukázat skutečná schopnost týmu zvládnout plný podnik.

Záchrana se nekonala přes noc

Pohlreich zároveň věděl, že samotné nadšení nestačí. Hamrovka musela především ukázat, zda dokáže změny opravdu přenést do běžného provozu. Zátěžová zkouška měla týmu ukázat, že dobré suroviny a uklizené zázemí jsou k ničemu, pokud výsledné jídlo hostům nechutná. Martina ale dostala šanci ukázat, co v ní je, a spolu s týmem se pokusila nastavený směr udržet.

O několik měsíců později se proto Pohlreich do Dobříva vrátil. Chtěl zjistit, jestli Hamrovka stále funguje a zda se skutečně něco změnilo. Tentokrát si objednal například guláš, polévku, kuřecí směs, pizzu, řízek a salát. Některá jídla pochválil, u jiných měl výhrady. Guláš byl podle něj celkem dobrý, pizza pěkně upečená a salát dokonce označil za opravdu dobrý. Celkově ale restauraci stále vnímal jako průměr.

Na první pohled by to mohlo působit jako konec příběhu. Hamrovka nepřekonala všechna očekávání, ale nezmizela z mapy a Martina pokračovala dál. Právě to Pohlreich nakonec ocenil víc než dokonalý talíř. Přestože kuchyni nešetřil, dal jí jednu hvězdičku. Zdůvodnil ji respektem k lidem, kteří chtějí pracovat, něco vybudovat a jdou za svým snem i za cenu obrovského nasazení.

Martina sama dnes říká, že ji kritika během natáčení pochopitelně zasáhla. Na samotné lásce k vaření se ale podle ní nic nezměnilo. Kuchyňský tým zůstal stejný a hosté tak mohou ochutnat stejná jídla, která během návštěvy zkoušel i Pohlreich. Zároveň přiznala, že od natáčení už uplynula delší doba a do všech detailů se vracet nechce.

Pak se ozvali lidé na sociálních sítích

Jenže právě ve chvíli, kdy se zdálo, že Hamrovka má to nejtěžší za sebou, přišla další nepříjemnost. Po odvysílání dílu se podle Fischerové začaly na sociálních sítích objevovat komentáře, které zpochybňovaly, jestli byla kuchyně stejně čistá i mimo přítomnost televizních kamer. Někteří lidé podle ní naznačovali, že perfektně uklizené zázemí mohlo souviset pouze s natáčením.

U komentářů ovšem nezůstalo. Někdo restauraci skutečně nahlásil hygienické kontrole. Právě Martina Fischerová popsala, že se v Hamrovce následně objevili pracovníci hygieny s tím, že podnik měl být údajně neuklizený a pořad podle oznamovatele vytvořil falešný obraz čisté kuchyně.

To už musela být pro tým, který právě absolvoval televizní zátěžovou zkoušku a následně sklidil kritiku i pochvalu, pořádně nepříjemná situace. Pohlreich během natáčení jejich čistotu veřejně ocenil a najednou měl někdo potřebu tvrdit pravý opak. Ať už za udáním stál kdokoli a z jakéhokoli důvodu, restaurace tentokrát nemusela přesvědčovat televizního šéfa, ale skutečnou kontrolu.

Hygiena přišla a šla rovnou do kuchyně

Výsledek podle Fischerové dopadl pro Hamrovku příznivě. Pracovníci hygieny přišli na kontrolu a prošli s majitelkou přímo kuchyni. Podle jejího vyjádření bylo opět uklizeno a kontrola nezjistila problém, který měl být důvodem oznámení. Fischerová následně uvedla, že podnik z kontroly vyšel bez záznamu.

Majitelka zároveň připomněla věc, která může člověku stojícímu mimo gastronomii snadno uniknout. Kuchyň přece není výstavní místnost. Při běžném provozu se v ní vaří, smaží, připravuje maso, pracuje se zeleninou a během provozu vzniká pracovní nepořádek. Podle Fischerové se ale uklízí průběžně a důkladně každý den. Právě na tom podle jejích slov tým v Hamrovce trvá.

A tak má příběh dobřívské restaurace poněkud zvláštní pokračování. Pohlreich přijel najít věci, které nefungují, a opravdu je našel. Chuť jídel, organizace práce i celkové fungování podniku dostaly pořádně zabrat. Čistotu však mezi problémy nezařadil. Naopak ji ocenil.

A když později někdo podle Martiny Fischerové zpochybnil, zda byla uklizená kuchyně jen kulisou pro televizní natáčení, přišla kontrola, která měla pochybnosti rozptýlit. 

Možná tak nakonec nebyla nejdůležitější jedna hvězdička, kterou Pohlreich restauraci udělil. Pro Martinu a její tým mohlo mít mnohem větší význam samotné zjištění, že podnik přežil nejen kritiku slavného šéfa, ale i následné pochybnosti zvenčí. Lidé se podle Martiny vracejí a byznys roste. A tři generace žen tak dál pokračují v práci, která není snadná a málokterá vesnická hospoda takovou zkouškou projde.