Všechno začalo jako útěk za svobodou. Pak zjistili, že za hranicemi na ně čeká úplně jiný život, než si vysnili

Když se v televizi objevil Konec velkých prázdnin, nebyl to jen další seriál, u kterého by divák večer vypnul hlavu a ráno už nevěděl, co se vlastně dělo. Šestidílný televizní román přenesl publikum do úplně jiné doby a především k lidem, kteří se rozhodli opustit komunistické Československo. Každý z nich měl svůj vlastní důvod, vlastní představu o budoucnosti a také vlastní představu o tom, co ho za hranicemi čeká. Jedno ale měli společné, domov už pro ně nebyl místem, kde chtěli zůstat. Česká televize seriál dodnes charakterizuje jako příběh dramatických útěků za hranice komunistického Československa.

Na obrazovce se přitom nesetkala jedna typická „uprchlická rodina“. Právě naopak. Tvůrci postavili příběh na pestré skupině lidí, kteří měli rozdílné povahy, motivace i představy o životě na Západě. Seriálem prochází například herec Milan Čech v podání Martina Dejdara, jeho žena Dora, kterou hraje Vilma Cibulková, kouzelník Josef Strniště v podání Pavla Zedníčka nebo mladá Bobina Sabiny Laurinové. Objevili se také Táňa Fischerová, Jaromír Dulava, Branislav Mišík, Jozef Vajda a řada dalších známých tváří.

Za svobodou, ale bez jistoty šťastného konce

Právě Milan Čech patří k postavám, přes které se divák dostává k otázce, co vlastně emigrace člověku přinese. Útěk může být osvobozením, ale zároveň znamená opustit všechno, co člověk dosud znal. Rodinu, přátele, práci, jazyk, zázemí i jistotu, že rozumí světu kolem sebe. Seriál proto neukazuje Západ jako jednoduchou odměnu za odvahu. Místo romantického snu nabízí mnohem střízlivější pohled. Jedni lidé ho zvládnou, jiní zjistí, že si svobodu představovali úplně jinak.

Martin Dejdar se k seriálu po letech vracel s velkým respektem. V rozhovoru pro Český rozhlas ho zařadil mezi projekty, které člověka v hereckém životě nepotkají často. Vedle Zdivočelé země označil Konec velkých prázdnin za seriál s velmi kvalitním scénářem.

A není divu. Za příběhem totiž stojí Pavel Kohout a Jelena Mašínová, tedy dvojice autorů, která měla k tématu emigrace velmi osobní vztah. Seriál režíroval slovenský režisér Miloslav Luther, kameru měl Vladimír Holloš a hudbu složil Michal Pavlíček.

Sabina Laurinová a Pavel Zedníček? Na place samé vylomeniny

V jinak těžkém příběhu fungovala jako příjemný protipól dvojice Josef Strniště a Bobina Havránková. Zedníček po letech vzpomínal právě na spolupráci se Sabinou Laurinovou s velkým úsměvem. Přiznal, že si natáčení velmi užíval a že spolu dělali „samé vylomeniny“. Právě jeho kouzelník Pepa Strniště přitom do příběhu přinášel tolik potřebný humor. Laurinová byla v té době ještě na začátku své velké herecké kariéry. Přestože její Bobina patří k mladším postavám celého příběhu, vedle Zedníčka dokázala fungovat jako výrazná součást děje.

V seriálu poznáte Brno. Jen o tom možná nevíte

A teď přichází jedna z nejhezčích zvláštností celého seriálu. Když se díváte na příběh emigrantů, často můžete mít pocit, že se skutečně pohybujete po Rakousku nebo tehdejší Jugoslávii. Část scén ale vznikla v Brně a jeho okolí.

Podle databáze Filmová místa se natáčelo především právě tam. Seriálové dění se například odehrává u objektu v Brně-Žebětíně, který ve filmu představuje penzion. Dnes je na místě restaurace Eliot. Kamera zavítala také na Šilingrovo náměstí nebo před hotel Slavie na Solniční.

Divák přitom nemusí vůbec nic poznat. Filmová kamera dokáže obyčejnou brněnskou ulici proměnit v úplně jiné místo a tvůrci tuto schopnost využili naplno. V seriálu se totiž vedle domácích lokací opravdu objevují i zahraniční záběry, takže výsledný dojem je překvapivě autentický.

A právě tady se skrývá další zajímavost. Vídeň se skutečně natáčela ve Vídni. Filmová místa identifikovala například scénu u kostela Maria Rotunda nebo záběry z podzemní tramvajové zastávky poblíž Votivkirche. Část příběhu vznikla ve Slovinsku. Databáze Filmová místa například dohledala jednu z lokací v Izole, u Terstského zálivu. Právě tam vznikla scéna s Martinem Dejdarem jako Milanem Čechem a jeho synem. Milan mu ukazuje moře a slibuje mu velké prázdniny. 

Seriál začal vznikat dřív, než si většina diváků myslí

Na Konci velkých prázdnin je zajímavý také jeho původ. Nešlo o nápad, který by se jednoho dne objevil na stole a během několika měsíců skončil před kamerou. Materiál měl delší historii a samotný projekt byl spojený i s prostředím rakouské televize.

To ostatně dobře zapadá do tématu seriálu. Nejde totiž o čistě český projekt. U vzniku stáli tvůrci s vlastní zkušeností emigrace a seriál vznikl v koprodukci Česka, Rakouska, Slovenska a Slovinska. Právě proto se také mohl natáčet v několika zemích a využívat reálná prostředí.

A ještě jedna věc dodnes mate diváky. Někde se u seriálu uvádí rok 1994, jinde 1996. Filmová místa uvádějí rok vzniku 1994 a toto datum se objevuje také v některých databázích. Česká televize ale uvádí jako rok seriálu 1996 a ve svém vlastním dokumentu jasně píše, že premiéra proběhla v září 1996. Jinými slovy: 1994 souvisí se vznikem a natáčením, zatímco televizní premiéra přišla až o dva roky později.

Michal Pavlíček místo obyčejné televizní hudby

Velmi zajímavý je i hudební doprovod. Autorem hudby se stal Michal Pavlíček, který tehdy nebyl zrovna synonymem pro klasickou televizní tvorbu. Přesto vytvořil pro seriál výrazný hudební doprovod, který pomáhá vytvářet pocit nejistoty, očekávání a melancholie.

Na Konci velkých prázdnin je znát také snaha natáčet v reálném prostředí. To mimochodem hezky koresponduje s pozdějšími slovy Martina Dejdara o jeho vztahu k televizním projektům. V Českém rozhlase oceňoval právě seriály, které se točily v opravdových interiérech a exteriérech místo studiových kulis. U Koncem velkých prázdnin šlo o důležitou součást výsledného dojmu.

Seriál, který bude jednou svědectvím o době, na kterou si nikdo nebude pamatovat

Od premiéry uplynuly desítky let a svět, do kterého hrdinové utíkali, se mezitím radikálně změnil. Přesto má seriál jednu vlastnost, která z něj dělá stále působivou podívanou. Neříká totiž jen, že svoboda je krásná. Není ani samozřejmostí. Ukazuje, co všechno někdy člověk musí obětovat, když ji získá.

Právě proto je Konec velkých prázdnin mnohem víc než další retro seriál z devadesátých let. Je to příběh o lidech, kteří si myslí, že jejich největší problém je dostat se přes hranice. Velmi rychle ale zjistí, že překročit hranici je pouze začátek.