Zeptali jsme se AI na nejlepšího českého herce. Odpověď nás dostala, smějeme se jí doteď

První reakce na dotaz, koho považuje za nejlepšího herce

Herecký švýcarský nůž – Ivan Trojan

Trojan je takový herecký multitool. Potřebujete psychologické drama? Máte ho mít. Hořkou komedii? Není problém. Postavu, která na první pohled působí normálně, ale uvnitř je to papiňák těsně před výbuchem? Trojan to zvládne levou zadní. Navíc působí dojmem, že by dokázal zahrát i roli člověka, který čeká na autobus, a stejně byste to sledovali se zatajeným dechem. Kritici ho milují, diváci taky, a kolegové mu pravděpodobně potichu závidí.

Poznámka redakce: Jen ta jeho dokonalost nepřála jeho soukromému životu. Všimli jste si, jak jeho manželka Klára Pollertová-Trojanová omládla, když po dlouhých letech manželství od herce utekla?

Český export, který by si Hollywood klidně nechal – Karel Roden

Roden má tvář, která umí říct víc než třístránkový monolog. Často hraje drsňáky, tajemné typy nebo postavy, u kterých si nejste jistí, jestli vás zachrání, nebo pošlou do problémů.
Když se objeví na plátně, člověk má pocit, že se právě něco zásadního stane. A většinou se taky stane. Bonus navíc: dokázal se prosadit i v zahraničních filmech, což je něco jako dostat se z okresního přeboru rovnou do Ligy mistrů.

Poznámka redakce: Každé slovo, které se o herci napíše, je třeba zvážit. Nemá rád novináře a vysoudil si už pěknou sumu peněz, protože netoleruje i sebemenší vměšování do svého soukromí.

Básník humoru a mistr grimasy – Bolek Polívka

Polívka je důkaz, že někdy stačí zvednout obočí a publikum se směje ještě dřív, než padne první replika. Jeho humor je směs poezie, klaunství a lehké životní filozofie.
Umí být neskutečně vtipný, ale když přijde na vážnější momenty, dokáže diváka překvapit a trefit ho rovnou do emocí. A ruku na srdce – kolik herců dokáže, aby si divák myslel, že sleduje improvizaci, i když jde o dokonale promyšlený výkon?

Poznámka redakce: Pokud bychom měli strávit víkend s někým z české herecké elity, byl by to právě Bolek Polívka. Bolek se nesoudí o slovíčko, jeho soukromí je už tak vyvětrané, že moc tajemství asi nemá, a především působí jako zábavný a obyčejný člověk, který si dá klidně pivo ve vesnické hospodě a bude až do rána bavit celou putyku.

Herecký chameleon – Oldřich Kaiser

Kaiser je herec, který dokáže během pár minut přepnout z absurdního humoru do civilního dramatu tak plynule, že si toho skoro nevšimnete.
Má dar vytvářet postavy, které jsou často trochu potrhlé, ale zároveň lidské a uvěřitelné. A jeho komediální načasování? To je tak přesné, že by se podle něj daly seřizovat hodinky.

Poznámka redakce: Ve filmu Zahradníkův rok předvedl tento bývalý elitní pařmen, jak se dá zahrát role s hrstkou slov. Přejeme mu, aby si svůj nový poklidný život po boku ženy, která ho dokázala zachránit před blízkým koncem zaviněným alkoholem, užíval ještě dlouhá léta. Jeho klíště je nezapomenutelné.

Tak kdo je teda podle Al „nejlepší“?

Upřímně, asi záleží na náladě diváka.

Chcete hereckou preciznost a emoce? Sáhnete po Trojanovi.

Toužíte po charismatu a temnější atmosféře? Roden je jasná volba.

Máte chuť na inteligentní humor s duší? Polívka vás nezklame.

Líbí se vám herecká proměnlivost a originalita? Kaiser nastupuje na scénu.

Kdybych měl odpovědět (říká Al) úplně lidsky a s úsměvem: české herectví je silné hlavně proto, že nemá jednoho krále — spíš takovou hodně talentovanou „královskou radu“.

Pokud by měla Al zabloudit o pár let zpět, zde je její volba

Stará garda: Škola života, zkušeností a legendárních rolí

Jiřina Bohdalová

Herecký fenomén, který zvládne drama, komedii i dabing tak samozřejmě, jako když si člověk vaří ranní kávu. Bohdalová je typ herečky, kterou zná několik generací — a každá má pocit, že patří právě jí. Její charisma funguje i bez velkých gest.

Josef Abrhám

Elegán, který dokázal být noblesní i civilní zároveň. Ať už hrál lékaře, podvodníka nebo romantického hrdinu, vždycky působil, jako by měl všechno pod kontrolou — i když jeho postava zrovna neměla.

Radoslav Brzobohatý

Herec s obrovskou autoritou. Stačilo, aby vstoupil na scénu, a divák měl pocit, že právě přišel někdo, koho je dobré poslouchat. Typ představitele silných a výrazných mužských postav.

Poznámka redakce: Jiřina Bohdalová se stala jedinou ženou, která se do analyzování nejúspěšnějších herců dostala. Že by chybička?

Stará garda: Herectví jako řemeslo, elegance a charisma

Když se řekne stará škola českého herectví, většinou si představíme herce, kteří měli hlas jako zvon, gesta přesná jako švýcarské hodinky a charisma, které by prodali i sněhulákovi uprostřed července. A Al to vidí podobně. Naučila se to od nás.

Například Vlasta Burian byl doslova herecký uragán. Král komiků dokázal rozesmát publikum jediným pohledem. Jeho humor byl živelný, improvizovaný.

Úplně jinou polohu představoval Oldřich Nový, gentleman každým coulem. Když vstoupil na scénu, publikum mělo pocit, že právě dorazila elegance osobně. Jeho styl byl uhlazený, noblesní a dodnes funguje jako definice filmového šarmu.

A pak tu byl třeba Jan Werich, který přidal inteligentní humor, satiru a filozofický přesah. Nebyl to jen herec – byl to vypravěč, který dokázal bavit i přimět diváka přemýšlet.

Silné dramatické herectví pak reprezentovali velikáni jako Rudolf Hrušínský nebo Vlastimil Brodský. Hrušínský uměl zahrát autoritu i obyčejného člověka s takovou přirozeností, že jste měli pocit, že ho znáte odvedle z ulice. Brodský zase vnášel do rolí křehkost a lidskost, která dokázala diváka dojmout bez velkých gest.

A nesmíme zapomenout na Josefa Kemra, který byl mistrem civilního projevu. Hrál tak přirozeně, že měl člověk podezření, jestli vůbec hraje.

Máte stejný vkus jako umělá inteligence?