V úterní Ulici si Lexík přinese domů zvláštní dárek a Hermanovi se nelíbí, kdo u Gábiny dělá hospodyňku

Nebezpečný nůž by snad byl lepší než potkan

Lexík v pondělí přišel s tím, že mu Drozdi chystají další oslavu jako poděkování za tu předchozí, kterou on uspořádal při příležitosti svého svátku. Chtějí se mu odvděčit dárkem, takhle to chlapec alespoň napovídá tátovi. Před Vendulou ale přizná, že se ve skutečnosti jedná o habaďůru za účelem získání vytouženého dárku. Lexík a jeho přátelé už objednali potkana a teď se klučík bojí, že mu ho táta nebude chtít dovolit.

Lumír si mezitím představuje, o jaký dárek by se asi mohlo jednat, a vzhledem k tomu, že jde o Drozdy, dospěje k názoru, že Lexík by měl dostat nějaký kvalitní nůž. Byla by to velká událost, která však zároveň vzbuzuje velké obavy. Co když synek nebude dostatečně opatrný a nedopatřením se nabodne? Nebo si zkrátka nějak ublíží?

Stejný strach přepadne i babičku Vilmu, jejíž divoké fantazírování to Lumírovi příliš neulehčuje. Přesto je odhodlaný Lexíka jednou rozumně poučit a pak mu prostě důvěřovat. Kateřina jen zírá, jak daleko se Lumír v rodičovské důvěře posunul ode dne, kdy jí tolik vynadal za to, že pustila malého chlapce do knihovny bez dozoru.

Naneštěstí se Lumírova trpělivost a důvěra otřesou v základech, když Lexík konečně přitáhne domů živého potkana. Doufá, že mu ho táta nechá, protože vracet dárek se nesluší. Pohled na hlodavce, jakkoli roztomilého, v Lumírovi probouzí jen to nejhorší. Vztekne se dokonce tak moc, že na Lexíka docela přehnaně zařve. Zítra se mu bude muset omluvit a zároveň mu šetrně vysvětlit, že potkana si doma rozhodně nenechají.

Jirka skáče kolem plotny a Herman starší brblá

K Jirkovi přijde na návštěvu jeho otec a najde ho zrovinka tancovat u plotny. Major se ve svém kuchařském umění zlepšuje a v kuchyni je jako doma, Herman starší si z toho ale nadšením neposkočí. Naopak podotkne, že u plotny by správně měla stát Gábina. Je to přece jenom ženská práce. Jirka by se naproti tomu měl věnovat své kariéře. Tak tomu kdysi bývalo i v soudcově domácnosti, samozřejmě se souhlasem obou stran, aby snad Jirka nechtěl namítat, že máma se otci musela ve všem podřizovat.

Ačkoli to jistě myslí dobře, rýpavé poznámky si pan Herman neodpustí ani později před samotnou Gábinou, která se podle jeho slov stravuje jako vrabec. Z talíře jí skutečně mnoho neubyde, ale na svou obranu prohlásí, že po prodělané rakovině se snaží jíst daleko střídměji, omezit maso a spíš dávat přednost ovoci a zelenině. Téměř úplně se vyhýbá také alkoholu, k čemuž soudce doplní, že sklenička kvalitního červeného by jí mohla jedině prospět. Vzápětí se strhne debata na téma škodlivosti vína a alkoholu obecně.