Blanka se konečně opře do otravné a rozumu zbavené Vandy. Vanda však nebude jediná, kdo se v Ulici pomátne

Vanda konfrontuje Blanku a na chodbě jejich domu ji upozorní, ať nechá Luďka na pokoji. Provokuje ji, že se s Luďkem milují, že budou šťastně žít v domě, který měl být původně Blančin a zabrousí i na děti. To Blanku jako mámu vytočí doběla a naopak upozorní Vandu, ať se o jejích dětech vůbec nezmiňuje a ať si nedovoluje o ní takhle mluvit. Udělá z ní bezduchou chudinku, která se na Luďka pověsila. To bude poprvé a snad ne naposledy, co si Blanka nenechá líbit Vandiny nesmyslné řeči. Snad bude Blanka pokračovat v tomto boji i nadále. 

Blanka nechá vyměnit zámek, a tak se nevyhne zvídavým dotazům Adama, který za ní přijde na návštěvu. Zeptá se jí, jestli je to kvůli tátovi a má pocit, jestli to jeho máma nepřehání. Blanku však více než Adamovy dotazy vyděsí informace od Evžena. Za týden má odletět do Austrálie. 

Dita inspiruje Knoblocha k veršům a jednu báseň jí vyšvihne přímo v hospodě na obchodní schůzce, kam se přiřítí schvácený, lapající po dechu. Tolik pospíchal, aby Ditu stihl a mohl jí svým originálním způsobem zarecitovat. Dita se ihned po tomto zážitku zvedá a raději spěchá do práce. Jak zní ona zdrcující báseň? 

Fasádo chvějivá 

Ladně leží cihla vedle cihly, 

s láskou hledím na ně,

i mé oči zjihly.

Zeď krásná,

vidím v ní tvé tělo,

těší se, těší,

fasádu by chtělo. 

Jakub s Karlou si zavádějí milenecký diář. Při poslední schůzce Jakub navrhne Karle, že si další schůzku řádně naplánují, a tak oba vytáhnou telefony a navzájem si sdělují, co a kdy mají za plány a od kolika do kolika se můžou vidět. Karle vůbec nepřijde divné mu prozrazovat, co kdy dělá ona, nebo jaké plány mají její děti. Pořád jí nedochází, že podvádí svého manžela i celou svou rodinu. Ani s diářem si však schůzky s milencem nezajistí podle jejích představ. Plány se jí najednou začnou sypat.